BERLÍN/PRAHA Dva roky jako by se po něm slehla zem. Joschka Fischer, někdejší nejpopulárnější německý politik, vůdce strany Zelených a ministr zahraničí ve vládě Gerharda Schrödera, totiž pobýval na druhé straně Atlantiku. Jako hostující profesor vyučoval na univerzitě v americkém Princetonu.
Teď je ale Fischer zpátky v Berlíně, na což upozornil osvědčeným způsobem: vydal autobiografii, přesněji její první díl. Nese název: „Rudo-zelená léta. Německá zahraniční politika od Kosova po 11. září“.
Uvedení knihy na trh předcházelo napjaté očekávání. Ve straně Zelených navíc spojené s určitou nervozitou a vědomím, že bývalý ministr se tak nepochybně zase dostane do centra pozornosti médií. To dokládá i následující historka: Šéfka frakce Zelených v Bundestagu Renate Künastová prý nedávno v žertu prohlásila: „A kdy že vydá Fischer tu svou knihu? To totiž budu moci odjet na dovolenou.“
Unaven, prostě jenom unaven
Jisté totiž je, že po Fischerově odchodu z politiky Zelení ve svých řadách marně hledají osobnost, která by dosahovala alespoň zčásti jeho charizmatu, jeho vůdčích schopností a jeho popularity. Současní členové vedení strany, jako jsou Renate Künastová, Reinhard Bütikofer, Fritz Kuhn nebo Claudia Rothová, jsou jistě zkušenými politiky, někdejšímu šéfovi diplomacie se však rovnat nemohou.
A to si jistě velmi dobře uvědomuje i Fischer, který má k Zeleným dodnes zjevně rozporuplný vztah. Na 444 stránkách svých pamětí stranu opakovaně obviňuje ze ztráty smyslu pro realitu - například když v březnu roku 1998 rozhodla o zvýšení ceny benzinu na tehdy rekordních pět marek. „Strana mě stála hodně sil. Sice mi umožnila úžasný politický vzestup, ale ke konci jsem byl unaven, prostě jen unaven,“ řekl Fischer v rozhovoru, který tento týden poskytl týdeníku Der Spiegel.
Stranický boj mezi „realitou a iluzemi“ Fischer svého času vyhrál ve svůj prospěch. Na emocemi nabitém zasedání své strany v Bielefeldu v roce 1999 obhájil rozhodnutí vlády zúčastnit se bombardování Kosova. V současnosti však musí přihlížet tomu, jak uvnitř Zelených získává opět navrch pacifistický proud. O tom svědčí především nedávný stranický sjezd v Göttingenu, kdy strana odmítla vyslání německých stíhaček do Afghánistánu. Podle Süddeutsche Zeitung však v knize chybí kritické zhodnocení právě onoho zásadního kroku Joschky Fischera na poli zahraniční politiky, kterým byla intervence v Kosovu. Právě vysvětlení, proč se tehdejší duo Schröder-Fischer rozhodlo prosazovat zásah v Kosovu bez mandátu OSN a proč to samé odmítli povolit Spojeným státům v případě Iráku, mohlo být podle deníku jedním z nejzajímavějších míst Fischerových memoárů. Ale nestalo se tak. Třeba si z toho autor vezme ponaučení pro druhý díl.
