Na pondělní tiskové konferenci s prezidentem Pavlem Baxa na dotaz, zda jako trestní soudce rozhodoval v podobném případě jako Fremr, uvedl, že v takových věcech rozhodovali soudní funkcionáři.
„Tu a tam se stávalo, že to dostali na stůl i řadoví soudci. Nevzpomínám si, možná jsem soudil jeden případ, ale opravdu nemám tak dobrou paměť, abych si v těch mnoha tisících případů, které jsem rozhodoval, pamatoval na všechny,“ řekl Baxa.
Kauza Olšanské hřbitovyFremr v roce 1988 odsoudil trojici mladíků za poškození hrobu sovětských vojáků. Obžaloba je také vinila z více než stovky trestných činů, včetně záškodnictví. Za vůdce označili tehdy devatenáctiletého Alexandra Ereta, který byl Fremrem odsouzen na 6,5 roku vězení. Podle Ereta na hřbitově vůbec nebyl a přiznání bylo vynucené. Fremr před Senátem řekl, že o zapojení StB do kauzy nevěděl. Uznal ale, že řada důkazu byla pořízena protiprávně a soudci je správně neměli v líčení použít. |
Fremrovu minulost nyní zkoumá Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Podle jeho mluvčího Jakuba Šafránka se badatelé se o soudce začali zajímat především kvůli jeho roli v případu Olšanských hřbitovů.
„Co se týče Josefa Baxy, v tuto chvíli Ústav nedisponuje informacemi o tom, že by se na kauzách podobně závažného druhu, jako byly Olšanské hřbitovy, podíleli další ústavní soudci,“ dodal Šafránek.
Baxa už v minulosti případy s politickým pozadím, které za totality soudil, zmiňoval. V rozhovoru se serverem Paměť národa vzpomínal na soud s umělci Vladimírem Líbalem a Heřmanem Chromým, kteří byli signatáři Charty 77.
Ti se v roce 1984 v klubu v Plzni při vystoupení na motivy desky Franka Zappy Joe´s Garage v jedné chvíli na scéně objevili nazí, i když pod prostěradlem. Za to byli obviněni z výtržnictví.
„Po výslechu svědků jsem usoudil, že to nepatří před soud ani do trestního práva. Je to otázka umělecké kritiky a vkusu. Pasovat na to paragrafy je naprosto mimo mísu. Takže jsem je zprostil obžaloby,“ řekl Paměti národa Baxa. O tom, že byli chartisty, podle svých slov tehdy nevěděl.
Senátoři se spíše zajímají o Fremra
Baxa byl kandidátem na vstup do Komunistické strany Československa (KSČ). V létě 1989 měli členové a kandidáti KSČ na schůzi podepsat prohlášení, že odsuzují manifest Několik vět.
Několik větPetici, kterou do listopadu 1989 podepsalo 40 tisíc lidí, odstartovala pád komunistického režimu v Československu. Podepsaly ji známé osobnosti jako Zdeněk Svěrák či Hana Zagorová. Pět autorů v čele s Václavem Havlem v sedmi bodech požadovali propuštění politických vězňů, neomezenou svobodu shromažďování, legalizaci nezávislých iniciativ, objektivně informující sdělovací prostředky, respektování náboženské svobody, péči o životní prostředí a zahájení svobodné diskuse o hlavních problémech poválečných československých dějin. |
„To jsem podepsat odmítl. Chtěl jsem, ať nám to ukážou, že si to chci přečíst. To byl veliký průšvih. Ale než se to stranicky vyřešilo, přišel listopad 1989 a byl konec “ uvedl Baxa.
Předseda Senátu Miloš Vystrčil na dotaz, co si myslí o Baxově připuštění, že mohl politický případ soudit, uvedl, že o tom nemá informace. „Znovu opakuji, že mé pochybnosti v tuto chvíli souvisely a souvisí s nepravdami, které před senátory opakovaně říkal Robert Fremr a já jsem na to opakovaně upozorňoval,“ napsal iDNES.cz Vystrčil.
Místopředsedkyně ústavně právního výboru Senátu, který kandidátům vyjadřuje podporu před schválením horní komorou, Hana Kordová Marvanová tiskovou konferenci viděla.
„Pan Baxa říkal, že možná jeden případ. Nechci spekulovat, ale samozřejmě ten problém, který má doktor Fremr může být u více soudců. Nezbývá nic jiného, než téma otevřít. Otázka je, zda je Baxův případ zásadní,“ řekl Marvanová.
Dodala, že by měli minulosti kandidátů přezkoumat historici. Marvanová spolu s dalším senátorem Markem Hilšerem poslali dopis prezidentovi Pavlovi, že by neměl Fremra jmenovat. Zvláště kvůli tomu, že před Senátem zmiňoval dva případy. Podle ÚSTR rozhodoval ale až ve 105 kauzách.
Kandidát na ústavního soudce R. Fremr nemluvil před Senátem pravdu, když tvrdil, že nikoho za totality neodsoudil z politických důvodů. V době mezi lety 1983-85 odsoudil přes 100 lidí za emigraci. Mnozí přišli o majetek a rodiny byly postiženy perzekucí. Neměl by být jmenován.
Podle Marvanové bylo toto číslo pro ni šokující. Dodala, že kdyby o vysokém počtu souzených případů senátoři věděli, nejspíše by Fremra jako kandidáta nepodpořili.
Dodala, že rozsudky nad emigranty byly i proti tehdejšímu platnému právnímu řádu, protože Československo v roce 1975 přistoupilo na tzv. helsinskou úmluvu o lidských právech. Její nedodržování pak u nás vedlo k vzniku Charty 77.
Zatímco Pavel stále nemusí Fremra jmenovat, Baxa se již ústavním soudcem a předsedou instituce stal. Senátor Pavel Fischer a další z místopředsedů ústavně právního výboru Michael Canov upozorňují, že Baxa je v tuto chvíli neodvolatelný.
Ať si osvěží paměť, říká Fischer
Podle Fischera nad ústavními soudci stojí jen jejich svědomí a integrita, a proto je důležité na ně mít nejvyšší nároky. Fremrovi vytýká neochotu veřejnost a senátory informovat o svém rozhodování za totality.
„Opakovaně se vymlouval na špatnou paměť. Teď si pro změnu na politický rozsudek nevzpomíná nový předseda Ústavního soudu. Předpokládám, že si pan předseda Baxa osvěží paměť a bude nás všechny informovat o tom, jak to tenkrát bylo. Je ve své pozici neodvolatelný, tím spíše by ke svému neurčitému tvrzení měl přistoupit poctivě,“ uvedl Fischer.
Canov dodal, že vše záleží na postoji prezidenta k Fremrovi a zda se potvrdí tvrzení Marvanové a Hilšera, že emigranty odsuzoval a zabavoval jim majetek.
„Pokud se potvrdí a prezident by Fremra na základě těchto zjištění nejmenoval, pak by měl chtít zjistit, zda obdobně nepostupovali i další trestní soudci, kteří jsou nyní ústavními soudci, tedy Josef Baxa a Pavel Šámal. Pokud by se potvrdilo, že ano, pak by měl prezident dotyčné vyzvat k rezignaci,“ sdělil Canov.
V takovém případě by zmínění soudci výzvu poslechnout nemuseli. Canov dodal, že by pak prezident mohl navrhnout zavedení kárného řízení, ve kterém by plénum Ústavního soudu mohlo rozhodnout o zániku jejich mandátu.
