Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce S narůstajícím znepokojením a nevolí jsem sledovala, jak ve Straně zelených bují a sílí vnitrostranická opozice reprezentovaná především republikovou radou, jejíž názorové a personální složení z ní dělá spíše většinové spolčení nesmiřitelných kritiků předsedy Martina Bursíka.
Kdo vlastně tvoří vnitrostranickou opozici ve Straně zelených? Vede ji Dana Kuchtová, žena prahnoucí po vyrovnání účtů s Bursíkem poté, co opustila křeslo ministryně. Dále Matěj Stropnický, jehož názory jsou dle mého soudu víceméně adekvátní jeho věku a kterému v dobrém přeji, aby si ještě užil času malin nezralých.
Dana a Matěj mi připomínají dvojici Eva a Vašek – notují si, zpívají v duetu, někomu to může znít libozvučně, leč jejich produkt bych si nikdy nekoupila.
Ani vystupování dalších oponentů Martina Bursíka se nenese ve jménu věcné kritiky, nýbrž destruktivní kritiky za každou cenu.
Tak například Olga Zubová.
Pokračování na straně 8
Dokončení ze strany 1
Když jsem slyšela, že paní Zubová žehrá na nedostatek komunikace uvnitř strany, pomyslela jsem si, že má dosti svérázný smysl pro humor. Z úst poslankyně, která se v den volby prezidenta nedostavila na Hrad, vypnula telefon a nechala se zapírat doma, nekomunikujíc s nikým vyjma novinářů, zní výtky kvůli špatné komunikaci v partaji jako špatný vtip.
Dalším stěží uvěřitelným případem je Věra Jakubková, interpelující vlastního stranického předsedu. Tisková konference obou těchto poslankyň k jejich planým hrozbám na vystoupení z poslaneckého klubu byla opravdovou mediální perlou.
Výše zmíněné kvarteto na mě působí tak trochu jako novodobí „čtyři mušketýři“, ovšem s upraveným mottem: Jeden za všechny a všichni proti předsedovi.
Poslední příslovečnou kapkou pro mne byla republiková rada v Kolíně, na níž rebelové postupovali podle předem připraveného scénáře, jak vyšlo později najevo. Není divu, že Martinu Bursíkovi došla trpělivost s lidmi, kteří si vytkli za cíl jej zničit, ať to stojí co stojí.
Sjezd vnímám jako ryze demokratické a jediné možné řešení i východisko z vleklé krize u zelených. Zdá se však, že opozici tato nejvyšší forma vnitrostranické demokracie příliš nevoní. Nebylo by vůbec od věci, kdyby pan předseda a jeho spolupracovníci naordinovali rebelům koňskou dávku sjezdové demokracie. A ne jednu, ale rovnou dvě dávky, nebo raději tři – ovšem pozor, hlavně to nepřehnat, protože to zavání eutanazií. I když, proč ne? Obávám se, že tihle rebelové si totiž nic jiného než milosrdnou dávku politické eutanazie nezaslouží.
Právě zlovolné rozeštvávání strany rebelující partičkou mne přimělo k rozhodnutí přejít z pozice voličky a sympatizantky SZ o úroveň výš a stát se členkou strany. Domluvila jsem se s několika dalšími podobně smýšlejícími lidmi, vstoupili jsme do SZ a ihned poté založili základní organizaci v Praze-Troji. Po svolání sjezdu jsem se z médií dozvěděla od Dany Kuchtové, že Bursíkovi přívrženci zakládali nové základní organizace, aby předsedovi zajistili dostatek loajálních delegátů pro sjezd. Paní Kuchtová to prezentovala jako cosi nekalého, podlého a nečestného. Ale proč?
Považuji to za naprosto legitimní snahu Bursíkova křídla dostat pod kontrolu situaci v rozhádané straně, která jako by neměla pud sebezáchovy. Kdyby na toto úsilí Martin Bursík rezignoval a nechal to takhle jít dál, byť jen do podzimních voleb, byl by zralý na poslední politické pomazání.
Má vizi, drive, styl i charizma Do Strany zelených jsem vstoupila a novou základní organizaci pomohla založit proto, že už jsem se nemohla dívat na to, jak sebestředná klika stranických opozičníků cíleně poškozuje Stranu zelených a sama se na tom zviditelňuje. Vstoupila jsem do SZ s úmyslem pomoci Bursíkovu křídlu vyhrát válku a hrdě se k tomu hlásím.
Nejsem bezvýhradnou obdivovatelkou Martina Bursíka a nesouhlasím se vším, co říká a dělá, ale to není podstatné. Podstatné je, že má vizi, má drive, má styl, má úroveň, má charizma. Tohle nikdo z jeho stranických kritiků nemá. Ano, jsem Bursíkův hlas! A chci, aby mě bylo slyšet. Zejména na sjezdu.
Není divu, že Martinu Bursíkovi došla trpělivost s lidmi, kteří si vytkli za cíl jej zničit, ať to stojí co stojí
O autorovi| Dina Strnadová, členka Základní organizace SZ Praha-Troja členka Strany zelených
