* LN Právě v brněnském klubu Favál křtíte desku. Kolikátou?
Oficiálně třetí – po dvoupísňovým demu a doslova dlouhohrajícím Špenát jest všady z 2003. Historie sahá ke gymnaziálnímu rozpuku puberty, náhodným setkáním a dětsky naivním ideálům „nic neumíme, ale dobudeme svět“. Zpěvák s bubeníkem snili o vyprodaným Wembley, já o metalových onaniích a zástupech fanynek.
* LN Jaká je nová deska?
Vznikla hlavně jako zakonzervování nové tvorby – zjistili jsme totiž, že poslat někam naše staré CD znamená uvést pořadatele v omyl. Taky jsme se realisticky zhodnotili, jak se vyvíjí skutečný život, a chtěli mít nějakou vzpomínku pro případ, že by začal být kapele ještě míň příznivý než doteď...
* LN Jmenujete se The Pervers Animals, což může evokovat spoustu věcí. Jak jste přišli na název?
Název vznikl v těch bujaře pubertálních letech a zpěvačka a klávesistka Elza nám tím nápadem vytrhla trn z paty. Jiný návrhy zahrnovaly zhůvěřilosti jako „the green dragon“, naši náladu TPA vystihovalo mnohem líp. Dosud vystihuje, i když je tvorba už mnohem učesanější a sám se občas zdráhám nás vůbec zahrnovat pod alternativu.
* LN Stalo se vám, že byste lidi vyděsili tak, že by vás vypískali?
Vyloženě vypískání jsme se myslím nikdy nedočkali, i když proběhly i akce, kam jsme dramaturgicky moc šťastně nezapadli. V tomhle ale nakonec souhlasím s bubeníkem – i kdyby nás sto lidí poplivalo a jeden člověk si odnesl nevšední zážitek, tak to za to stojí. Pro mě osobně jsou těžký koncerty, kdy mám pocit, že lidi nezajímáme a že je vlastně naše produkce obtěžuje. Ale často je to jen o tom, že nejsou na náš styl zvyklí.
* LN Zpíváte většinou česky, proč?
Protože máme češtinu rádi a chceme, aby lidi textům rozuměli. Angličtina je lákavá ve své zpěvnosti a dá se v ní zazpívat v podstatě cokoliv tak, aby to znělo „cool“, ale jsme přece Češi. Jakkoliv to může znít pateticky.
* LN Vy sám děláte ještě vlastní hudbu pod aliasem mizuki nakeshu. Jak se liší od tvorby The Pervers Animals?
Liší se tím, že je čistě instrumentální, společný má můj neumětelský přístup pokus-omyl – skládám po sluchu a ujíždím si na zvucích. V Pervers je to společný chaos, v mizuki tvorbě to je iterativní pilování melodií, i když všecko se postupně vyvíjí a transformuje a posunuju se i k improvizovaným live-setům. Spousta věcí mi připadá jako momentální múza, kterou bych bez záznamu už nikdy nezopakoval.
* LN Kam byste to chtěl dotáhnout s The Pervers Animal a se svou sólovou tvorbou?
Osobně jediný cíl je hrát to, co mě baví. Když to dá příjemný zážitek někomu dalšímu, je to určitě bonus. Popularitu primárně nevyhledávám, přestože mě samozřejmě pozitivní ohlasy těší. S kapelou jsme tyhle věci mnohokrát řešili a nějaké ambice i na hudbu jako živnost byly, pro mě ale tahle konstelace znamená nevyhnutelný zásah do tvůrčí svobody: ve chvíli, kdy si něčím vyděláváte na chleba, musíte dělat kompromisy. Pokud tedy nemáte velkou dávku štěstí nebo extrémní píli a talent. A já jsem línej náladovej parchant...
