Vyhlížíme mimozemšťany a posíláme jim zprávy. Co budeme dělat, až je konečně najdeme nebo až se nám ozvou? Žádná vláda světa nemá pro takovou situaci připravený plán.
Astronomové usilovně pátrají po životě mimo naši planetu. V první fázi by byli vděční i za pár bakterií vyhrabaných z rudého prachu Marsu. Ale tahle radost by nám asi dlouho nevydržela. Vždyť už teď se rozhlížíme v mnohem vzdálenějších koutech kosmu. Nejprve se zřejmě pokusíme nahlédnout pod ledový příkrov Jupiterova měsíce Europa. V tamějším oceánu by mohlo něco žít. Ale moc inteligentní to asi nebude.
I proto se už Hubbleův vesmírný teleskop a jeho dokonalejší nástupci rozhlížejí v hlubinách vesmíru, zda tam nezahlédnou planetu, jež by se podobala té naší. Tak nějak naivně předpokládáme, že na podobné planetě by mohl být život podobný tomu našemu a možná i civilizace připomínající tu naši pozemskou. A samozřejmě že bedlivě nasloucháme. Radioteleskopy „šmírují“ vesmír v naději, že nakonec z kakofonie šumů vyloupnou signál vyslaný mimozemšťany. Občas se pokusíme do vesmíru nesměle „zavolat“. Kosmické sondy Pioneer 10 a Pioneer 11 se od roku 1972, resp. 1973 potloukají mezihvězdným prostorem s přesným návodem, kde nás můžou vesmírní sousedé najít.
Vedle toho „šumíme“ do vesmíru na všemožných frekvencích radiového a televizního vysílání a bezpočtem dalších aktivit. Nepřetržitě se tak ohlašujeme všem, kdo jsou schopni a ochotni naslouchat.
Někteří vědci přirovnávají tyto počiny k svéhlavému řádění nezbedného dítěte, které je úžasně zvědavé, jaké to bude, až pustí tygra z klece. Pohříchu však nemá promyšleno, co si počne, až se mu to povede.
„Žádná vláda nemá plán, co bude dělat v případě, že objevíme inteligentní formu mimozemského života,“ řekl astrofyzik Martin Dominik z University of St. Andrews na konferenci „The detection of extraterrestrial life and the consequences for science and society“, kterou uspořádala v Londýně věhlasná The Royal Society ve dnech 25. a 26. ledna 2010.
Dominik je toho názoru, že vytvoření příslušného plánu by se měla ujmout OSN. Jenže ta má nad hlavu práce s přijímáním rezolucí, z kterých si následně nikdo nic nedělá. Od OSN můžeme očekávat nejvýše to, že v případě kontaktu s inteligentními mimozemšťany vydá příslušnou rezoluci.
Naštěstí už velmi jednoduché plány pro případ kontaktu s mimozemšťany existují. Na londýnské konferenci vystoupil Frank Drake, zakladatel programu SETI. Ten si klade za cíl „naslouchání vesmíru“. SETI má zároveň jako jedna z mála institucí „návod“ na to, co by mělo lidstvo dělat ve chvíli, kdy zaslechne kosmické „Haló, je tam někdo?“. Scénář SETI doporučuje velmi naléhavě, abychom nejprve pečlivě prověřili, zda se nemýlíme. Falešný poplach je to poslední, co můžeme potřebovat. Riskujeme, že až pak opravdu mimozemšťany najdeme, nebude tu zprávu brát nikdo vážně.
Scénář nepočítá s utajením kontaktu s mimozemšťany. Naopak, informace o odhalení existence inteligentních mimozemšťanů musí být neprodleně oznámena světu. Ani to není žádná legrace, protože s lidstvem může taková zpráva pěkně zamávat.
Stačí, aby televizní stanice zařadily aktuálně do vysílání filmy, jako je „Den nezávislosti“ nebo „Válka světů“, a na paniku globálních rozměrů je zaděláno. Scénář SETI také nabádá, abychom si třikrát rozmysleli, jak a jestli vůbec odpovíme.
lidovky.cz
Celý text a další blogy najdete na www.lidovky.cz/veda
O autorovi| Jaroslav Petr, biolog
