PRAHA Hračky, kam se podíváš - tak vypadá před Vánoci mnoho dětských domovů a diagnostických ústavů po celé republice. Paradoxně ale právě z toho jsou podle informací LN vedoucí dětských domovů často nešťastní.
„Tenhle trend, že si lidi vzpomenou a přinesou hračky, tu opravdu je. Samozřejmě jim děkujeme, je to pozitivní věc. Je ale občas těžké jim vysvětlit, že bychom spíš potřebovali něco jiného,“ řekla včera LN bývalá ministryně školství a současná ředitelka dětského domova v pražských Klánovicích Dana Kuchtová.
„Malé děti jsou u nás jen čtyři z padesáti. Nevíme, co s plyšáky. Daleko efektivnější je, když se přímo domluvíme se sponzorem a ten koupí třeba kola, což je skvělé,“ myslí si Kuchtová. Vůle je podle ní dobrá, ale děti často ani nechtějí hračky. Kdo chce pomoci, ať radši přispěje na teplou bundu, rovnátka nebo naslouchátko pro hluchoněmého školáka.
To potvrzuje i ředitelka Dětského domova Domino z Plzně Naďa Erbová. „Naše děti si s hračkami moc nehrají, často jsou to už puberťáci. A když, tak mají velmi specifická přání. Řešíme to tak, že děti si napíšou Ježíškovi - ty dopisy pak nabídneme lidem, co chtějí pomoct, aby třeba koupili dítěti konkrétní dárek. Ideální je, když se sponzoři zeptají, co bychom potřebovali. A já jim třeba řeknu, že jedné skupince dětí by se hodilo nádobí a papiňák,“ popisuje Erbová.
Stejně je na tom i dětský domov v Mostě. I tady to řeší „stromem splněných přání“, aby dítě dostalo něco pořádného a ne hračky, o které nestojí. Ředitelka mosteckého domova Marcela Stützová navíc upozorňuje, že nosit starší oblečení a hračky do domovů je hloupost. „Většinou lidem řeknu na rovinu, že to naše děti nechtějí. Kdyby ještě dnes nosily staré obnošené věci, mohly by si připadat ještě více méněcenné. I naše děti se chtějí hezky oblékat, nosit značkové věci. Takové věci se hodí spíš na humanitární pomoc,“ řekla Stützová. Na tom se shoduje i vedení klánovického a plzeňského domova. „Působíme, jako když odmítáme užitečné věci, ale nejsme sklad, nevíme, co s tím,“ tvrdí svorně.
