Svou nedávnou studii, jak se vidí čeští novináři, uvodili médiologové Jirák a Volek slovy Maxe Webera mimo jiné o tom, že „podivné představy o novinářích a jejich práci jsou běžné“.
Jednu z takových idejí předestřel v rozhovoru pro MF DNES i Petr Hájek, jenž nedávno přestal být mluvčím prezidenta Klause. O této konkrétní hlavě státu, tvrdí Hájek, „naprostá většina médií informuje špatně už téměř dvacet let“.
Dovozuje proto, že „drtivá většina novinářů jsou levičáci, kteří jsou proti kapitalismu“. Jestliže Hájek předesílá, že Klaus je „rozený debatér“, diskuse vede razantně, ale přitom, ehm, „je obrovsky vychovaný a neuráží“, i pro polemiku s prezidentovým zastáncem by bylo dobré definovat základní pojmy coby mantinely. S tím je ovšem „drobný“ problém. Kdo je dnes pravičák a kdo levičák?
Tedy jinak: Hájek říká, že „devadesát šest procent novinářů je absolutně levicových, to je hluboká tradice z první republiky“. Zmíněný výzkum z této dekády to ale popírá. Dokládá, že v současném Česku právě zažitá představa, že žurnalisté vždy víc či míň sympatizují s levicovým pohledem na svět, neplatí. „U nás je to naopak. Čeští novináři jsou ve své většině v pravém středu a je jim blízká liberální perspektiva,“ shrnul výpovědi stovek tuzemských psavců jeden z autorů studie. Pakliže liberála vidíme jako nakloněného kapitalismu, pak se v tom tuzemští žurnalisté mohou shodnout nejen s ODS, rodnou stranou Klause, ale taky s prezidentem, jejím čestným předsedou.
Hájek ovšem kritizuje hlavně něco jiného – způsob, jimž novináři prosazují své vidění světa: „Jedna věc je politický názor, druhá věc metody. Jestliže vaše metody jsou bolševické, jste sice napravo, ale levičák. Úlohou novináře je toliko svět analyzovat a komentovat. Jakmile chcete svou představu o světě prosadit, je to levičácké sociální inženýrství.“
Jistě, chápání toho, jak ofenzivní je zpráva či je-li komentář už prosazováním představy, bude vždy subjektivní. Lze i uznat, že noviny (rozumějme novináři, kteří je tvoří) se vždy budou snažit být v opozici proti moci. Ta vládnoucí je teď spíš už ekonomická, než politická jako donedávna, a proto je asi ještě přípustné nazvat novináře „levičáky“.
Často třeba pranýřují, když velká firma záměrně znepříjemní život občanům. Ale je to „levičáctví“? A politické? Vždyť většinou českých listů zároveň prolíná apel na rovné podmínky a hlavně na to, aby se sami občané mohli, chtěli a uměli spoléhat na sebe v práci i v soukromí. A zároveň se kritizují přehnané zásahy státu a využívání jeho peněz, většinou vůlí politiků.
Ostatně, sám Hájek je nepřímo za levičáky má, když nejdřív obrací naruby dosavadní nauku o žánrech: „Komentář je analýzou, která má popisovat realitu“, a radí-li v něm už pisatel, „stává se politikem a levičákem“. Skončeme vážněji: ano, i novináři mají moc určit, o čem a kdy se bude mluvit. Ale přesto nakonec rozhodují politici.
O autorovi| Ondřej Aust, redaktor Lidových novin
