Houby jsou skutečně radioaktivní, obsahují totiž radioaktivní izotopy draslíku 40K a v nepatrné míře i izotopy uranu a thoria. Kromě těchto přirozeně se vyskytujících radionuklidů, jejichž úhrnná aktivita je nepatrná, však houby akumulují i izotopy z radioaktivního spadu z havárie elektrárny v Černobylu a testů jaderných zbraní. Nejvýznamnější složku tohoto spadu tvoří radioizotopy cezia: 137Cs (poločas rozpadu 30,17 let) a 134Cs (poločas 2,062 let). Houby mají až stokrát vyšší schopnost akumulace radiocezia než zelené rostliny. Odlišnosti panují i mezi jednotlivými druhy: zatímco některé vykazovaly v 90. letech aktivitu jen v desítkách Bq na kg sušiny (pečárky, holubinky, muchomůrky, bedly, čirůvky aj.), u jiných byla zjištěna aktivita až 200 000 Bq/kg (hřib hnědý, kozák březový, čechratka podvinutá, lakovky, pavučince aj.).
Přes tyto relativně vysoké obsahy je zdravotní riziko pro konzumenty zanedbatelné. Typické hodnoty aktivity 137Cs a 134Cs v sušině jedlých hub byly na konci 80. let 10 000 Bq/kg, resp. 3200 Bq/kg. Konzumace 10 kg čerstvých (nebo 1 kg sušených) hub ročně tedy zapříčiňuje efektivní dávku 0,2 až 0,3 mSv, což odpovídá 20 až 30 procentům dávky z přirozeného pozadí. Nyní, 20 let po havárii, kdy se 137Cs „vymylo“ do hlubších vrstev půdy a 134Cs prakticky vymřelo, radioaktivita v houbách podstatně klesla a není důvod k obavám.
Vážení čtenáři, dotazy do této rubriky posílejte na adresu AMC Lidové noviny, ulice Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5 nebo e-mailem na zahady@lidovky.cz. Obálku označte Věda – záhady.
