„Určitě je to také tím, že v olympijské vesnici a na stadionu všechno funguje, s ničím nemám problém. Když mi praskla páska, kterou si dávám na loket, ve vesnici mi ji nějaký švec spravil. Takhle si představuju, že by se měl sportovec na olympiádě cítit,“ pochvaluje si atletka.
Také Národní stadion čili Ptačí hnízdo se jí zamlouvá. „Když jsme jezdili trénovat na sousední rozcvičovák, autobus nás zavezl až k dráze hlavního stadionu. Je to nádhera, jen povrch je hodně tvrdý a rychlý. Na to budu muset dát pozor, přehnaná rychlost se promítá do techniky,“ přemítá.
Kromě moderní vesnice a sportovišť už stačila zahlédnout i Čínu mimo drátěná oplocení, jimiž je olympiáda obehnána jistě z bezpečnostních důvodů.
„Cestou z letiště jsme spatřili domky, z nichž některé sice měly na střeše satelit, ale musely stát jen silou vůle. Takže tady žijeme spíš v Potěmkinově vesnici. Číňané razí heslo olympiády Jeden svět, jeden sen, ale určitě jsou tady dva světy,“ má jasno.
Na záchod snad radši ani ne Druhou zkušenost má z návštěvy jedné z pekingských hospůdek, choulící se daleko za ploty. Zavítali do ní s trenérem Rudolfem Černým a přítelem Lukášem, který za ní přichází do vesnice ze svého hotelu.
„Byla to takov,čtyřka‘ nejhrubšího zrna, asi jako u nás kdysi. A pivo? Dát si za večer tři, asi by mi nebylo úplně fajn. Ještě horší ale byl pohled na záchod se šlapkami. Nechci snad ani líčit, co jsem tam spatřila, ale radši jsem to vydržela a návštěvu toalety si odpustila,“ usmívá se.
Pokračování na straně 16
Dokončení ze strany 13
Jako studentka ekologie pozoruje okolí i jinýma očima. „Ve vesnici i jinde v olympijském komplexu se odpad třídí. Ale i kdyby to bylo jenom tady, může to být dobrý start. Někde se začít musí.“
Doma začala už s předstihem objevovat taje čínštiny, na místě však zjistila, že její snaha byla marná. „Vzdala jsem to. Nikdo mi stejně nerozumí. Asi špatně vyslovuju,“ krčí rameny.
Už se potkala i s velkými soupeřkami z Německa. „Hlavně Neriusová je nezvykle kamarádská, takže tady asi osobní rekord nehodí,“ pokyvuje hlavou.
Do soutěže vkročí jako největší favoritka, ale zdá se v klidu... „Honza Železný mi říkal, abych se nehroutila, ale vzala si z toho to pozitivní. To je přece obrovská energie, když vám tolik lidí přeje. A trojnásobný olympijský vítěz se musí poslouchat, ne?“
O autorovi| JIŘÍ JAKOUBEK, (od zpravodaje LN v Číně)
