PRAHA Návrh novely zákona o veřejných zakázkách jde správným směrem, je to ale spíše klopýtnutí, než sebevědomé vykročení. Tak zhodnotili pravidla, navržená ministerstvem pro místní rozvoj, účastníci diskuse na konferenci, kterou včera v Praze uspořádalo vydavatelství Stavební fórum.
Novela má dva hlavní problémy: stanovení potřebnosti zakázky a zrušení soutěžního dialogu.
„První otázka musí vždy znít: je tato veřejná zakázka potřebná právě teď a právě v takovém rozsahu? Kdo o potřebnosti rozhodne? Takové aspekty v novele chybí,“ uvedl architekt Jan Kasl, bývalý pražský primátor.
Podle novely rozhoduje o účelnosti zakázky ten, kdo ji zadává. V praxi by to znamenalo, že podlehneli pražský magistrát tlaku dopravních a stavebních firem a začne stavět tunel Blanka, potřebu tunelu schvaluje pražský magistrát.
„Tak vznikají zbytečné, předčasné či špatně definované investice, v nichž létají stovky milionů korun,“ připomněl Kasl.
Za zbytečnou investici považuje Kasl například prodloužení tramvajové trati v Radlicích (z konečné v Laurově ulici osm set metrů kolejí před sídlo ČSOB). Prodloužení stálo 520 milionů korun, tramvaj přitom vede nad metrem, zastávky jsou shodné,
Příkladem předčasné investice byl „schengenský“ terminál T2 na ruzyňském letišti, který je čtyři roky po otevření využíván jen z poloviny. Typickou špatně definovanou investicí je pražský tunel Blanka. „V roce 1996 byla vybrána ze tří variant jako údajně nejlevnější trasa rozdělující Dejvice za 14 miliard korun místo alternativy, která kritická místa obcházela. Ta byla tehdy drahá, stála by 16 miliard. Nyní jsme na 37 miliardách,“ dodal Kasl.
Rozhodování o potřebnosti zakázky bude vždy narážet na zájmové skupiny. Prodejci softwaru budou ministerstvu nutit nový systém, architekti městu nový bazén, stavbaři vládě novou dálnici.
Zákon by měl tyto tlaky omezit tím, že o velkých zakázkách budou rozhodovat komise složené z více profesí, členové komisí přitom nebudou zaměstnanci zadavatele.
„Čím větší organizace, tím je rozhodování o investicích velkorysejší. Lidé v nich totiž rozhodují o penězích, které jim nepatří. Nejmarkantnějším příkladem je stát,“ řekl ekonom Pavel Kohout. Připojil příběh tří bagrů. „Majitel malé stavební firmy mi řekl: Na pražském okruhu fakturuji tři bagry. Jeden vydělává mně, druhý stavbyvedoucímu, třetí skutečně existuje a pracuje.“
U rozsáhlých zakázek se dosud používal takzvaný soutěžní dialog. Vnovele zákona je tento způsob zadávání zrušen.
„Je to chyba. U složitých případů, kde není možné do detailů definovat předmět zakázky, se vybralo několik dodavatelů nabízejících nejvýhodnější podmínky a poté se s nimi licitovalo o ceně i o dalších parametrech. Tak bylo možné dosáhnout efektivnosti,“ připomněl advokát Daniel Weinhold ze Sdružení pro transparentní zakázky.
