Úterý 30. dubna 2024, svátek má Blahoslav
130 let

Lidovky.cz

Justice vrací úder Pode Balu

Česko

ARCHIV

Podle informací České televize chystají někteří soudci a státní zástupci právní kroky proti výstavě skupiny Pode Bal Malík Urvi II. Co se vlastně stalo? Na výstavě, která pranýřuje personální spojení dnešní a předlistopadové justice, se objevily vinou shody jmen nesprávné osoby. Například Zdeněk Bureš z Krajského soudu v Brně měl v roce 1978 odsoudit Františka Hrabala a Jiřího Wolfa ke třem rokům vězení za podvracení republiky. Ve skutečnosti v té době ještě chodil na gymnázium.

Být veřejně neprávem pranýřován je jistě nemilá věc. Skupina Pode Bal i Lidové noviny, které přetiskly chybnou informaci o soudci Burešovi, již uveřejnily omluvu. Celá věc je ale dost symptomatická pro prostředí české justice, mezi jejíž hlavní dnešní problémy možná nepatří personální kontinuita s minulým režimem, na kterou poukázal Pode Bal, nýbrž absolutní netransparentnost.

Žádný soud s výjimkou Ústavního nezveřejňuje na svých stránkách profesionální životopisy soudců. Stejně jsou na tom i státní zástupci. Pokud se před nějakým soudcem či státním zástupcem o věci zmíníte, kouká na vás, jako byste právě přiletěli z Marsu. Prý po takových věcech nikdy nebyla žádná poptávka.

Uškodilo by důstojnosti soudců a státních zástupců, kdyby si každý mohl přečíst, co kde vystudovali, v jakých byli funkcích, kterým případům se věnovali? Nebo že by se někdo mohl podívat, jak vypadají? Soudní moc je u nás nejméně transparentním pilířem státu. Nyní kvůli trapným chybám Pode Balu soudci a státní zástupci snad pochopí, že když o sobě budou uveřejňovat nějaké informace, nebude si je alespoň nikdo plést se jmenovcem, který posílal disidenty do vězení.

Teď trochu k volební kampani. Pravicové strany nás straší státním bankrotem a předhánějí se ve výzvách ke škrtání sociálních výdajů. Pravicová rétorika počítá s českou šetrností a snaží se voličům vsugerovat, že státní rozpočet je to samé, co rodinný rozpočet. Můžeme stejnou logikou poměřovat i rozpočty stranické? Měly by být vyrovnané jako rodinné rozpočty? Zprávy o hospodaření politických stran ukazují, že asi nikoli. ODS měla loni vyšší výdaje než příjmy. Tato strana má přitom dva hlavní zdroje příjmů: státní dotace za volební hlasy a půjčky. Ano, čtete správně, dotace a půjčky.

Stejné dva hlavní zdroje příjmů mají i lidovci a sociální demokracie, bez půjček se obešli zelení a TOP 09, která z pochopitelných důvodů ještě nedostala nic za volby.

Pravicová rétorika - s výjimkou nepopsaného listu TOP 09 - je dost nevěrohodná, strany kážou vodu, a samy pijí víno. Ovšem kde má šetrný liberální volič, jemuž je odporný svět kreditkového konzumu, najít stranu podle svého gusta, která si nepůjčuje? A jestliže je stav veřejných financí, páni politici, skutečně tak tristní, jak tvrdíte, co kdybyste navrhli zrušení státního příspěvku pro své strany? Možná byste na tento program urvali více hlasů než na plán zrušit porodné.

O autorovi| PETR ZÍDEK redaktor LN

Autor: