Napadlo mě, k čemu vlastně máme jazyk. Asi proto, aby se nám mohlo něco válet v hubě. Poprvé jsme ho přece všichni použili při cucání maminčiny bradavky. To se hodilo jako dobrý trénink do budoucna, jelikož leckdo jazyk potřebuje k sexuálním hrátkám...
Říká se líná huba – holé neštěstí, tak i jazyk by měl mít dobrou fyzičku. Získá kondici třeba lízáním zmrzliny? Bohužel, mám dojem, že to tý růžový placce v tlamě moc nepomůže. Její hbitost je totiž závislá na řídicím centru všech údů – na mozku. Známe moudra, která se kroutí přes neohebný, třeba koktavý, šišlající či ráčkující jazyk. Je nám jedno, jak znějí, ale víme, že jsou o něčem a píšou.
Vypilovanej jazyk nám v dušičkovém týdnu předvedl pan ještě vládní Čunek. Jeho plajzák je obzvláště ohebný, rétorika nemá chybu, jenže jeho kebuli, zahnané do kouta, se nepovedlo donutit cvičenej zmijí jazýček k tomu, aby mu někdo aspoň zbla uvěřil.
Naopak Jarda Jágr dokázal, že i nabouraná papule je lidská, když je v pohodě povel vyššího ovládacího centra. Dostal pukem do „držky“, tři zuby zůstaly na ledu, pysk i jazyk bolestí znehybněl, přesto hokejista pustil do světa vtipného halloweenského ducha!
Jazykozpytci tvrdí, že kolik máme jazyků, tolikrát jsme člověci. Třeba já na tuty vím, že mám mezi zubama fakt jeden, ačkoliv odmalička s ním hejbám česky i německy. Potvrzuje to jen jedno, jazyk je jenom flákota v pusince, která slouží k tomu, abychom vychutnali a rozmělnili kus žvance.
Možná se pletu a je to všechno naopak. Co na srdci, to na jazyku a pak v hlavě. Studenti z Českých Budějovic ani nemusejí nic žvejkat, stačí, když si olíznou halucinogenní ropuchu zelenou. Ta je spokojená, že ji má někdo rád, a mladí ochránci přírody si u toho ještě pěkně užijou. Taky si často uvědomujeme, proč držíme jazyk za zuby. Vždyť mluviti stříbro, mlčeti zlato. V některých případech to už neplatí. Pár osobností chce tohle rčení zlomit, a proto předčítalo ze svých oblíbených knížek v kampani Celé Česko čte dětem. Až se tahle akce rozjede, některé děti pak možná uslyší své otce mluvit, a dokonce zjistí, že umějí i číst!
Vždyť už ve starověku se soutěžilo v rétorice. Je načase tuhle sportovní disciplínu obnovit. Olympijská Praha by měla do toho jít, máme šanci uspět. Vlastníme tolik žhavých želízek do debaty. Čunek, Topolánek, Paroubek, Gross, ještě určitě přibudou další, mají schopnost vrážet klíny do hlav nebo do nich vymlít díry. Vědí, proč to dělají, zavádějí nové české přísloví: Kdo umí hodně a dlouho žvaniti, už nemusí do smrti nic daniti!
O autorovi| Petr Urban kreslíř a sáňkař
