Svatá trojice české pop music? Ale jistě: Kabát, Bílá a Gott svatý. Milostivě kynou posluchačům ze slavičích výšin, kam je znovu vystřelilo všelidové hlasování v anketě, jejíž význam se v průběhu času rozmělnil do absurdního mecheche sponzorů, playbacku a levné „novácké“ nabubřelosti. Na Českém slavíkovi každý rok překvapí vlastně jen to, že se ještě pořádá. Lidé, kteří hudbu sledují, zaznamenají výsledky ankety (známé dříve jako Zlatý slavík) asi jako zprávu o aktuální dopravní situaci. Běžná, rutinní informace: nepohorší, neurazí, nezaujme. Koho by také v roce 2007 zajímal Český slavík?
Přesto je na letošním vítězství Gotta, Bílé a Kabátu cosi fascinujícího.
Především: přímý přenos TV Nova z vyhlašování ankety sledovalo před týdnem 1,728 milionu diváků. Nova tak porazila ČT, jejíž úspěšnou vlajkovou lodí pro sobotní večer je nyní soutěž „StarDance II ...když hvězdy tančí“. Tu ale minulou sobotu vidělo asi o 300 tisíc diváků méně než Českého slavíka.
Co to znamená?
Lidé už se ankety skoro neúčastní (letos přišlo organizátorům pouhých 125 000 hlasů - v porovnání s historií Zlatého slavíka je to jen nepatrný zlomek posluchačského zájmu), ale stále je baví sledovat, až moderátor vyhlásí, že po třiatřicáté v historii vyhrává Karel Gott. Je to příznačné - StarDance má nejistý konec, zatímco „slavík“ má očekávané vyvrcholení. A český divák chce se svým „slavíkem“ vyvrcholit očekávaně.
Další zajímavý aspekt Českých slavíků? Ač se to nezdá, nemají už toho s muzikou tolik společného. „Výsledky téhle ankety nevypovídají o české hudbě vůbec nic,“ říká Petr Vizina, hudební redaktor LN. S tím souhlasí i Pavel Ovesný, šéfredaktor jednoho z nejvýznamnějších tuzemských hudebních serverů Freemusic.cz. „Slavík vypovídá možná tak o vkusu většinového posluchače, potažmo o tom, jak miniaturní výsek ze skutečného hudebního spektra je mu masmédii představován,“ myslí si Ovesný.
Právě tím je ale Český slavík zajímavý. Nemá smysl se pohoršovat nad tím, že hlasující fanoušci zvolili stálice (Bílá s Gottem aspoň letos vydali nová alba) a že je zvolili hlavně ze setrvačnosti. Pozoruhodné je, že anketa o nejPOPulárnějšího interpreta odhaluje, že v Česku POP music úplně chybí. Alespoň podle zahraničních standardů. Je totiž nemyslitelné, aby v roce 2007 vyhráli kdekoliv v Evropě či USA hlasování o nejpopulárnějšího hudebníka:
a) zpěvačka s tak zoufale neaktuálním zvukem jako Lucie Bílá,
b) bezmála sedmdesátiletý kantilénový bard typu Karla Gotta,
c) průměrná poprocková kapela jako Kabát, na jejíž aktuální desku navíc nevyšla snad jediná pozitivní recenze.
Pop, skutečně populární hudba se svěžím zvukem, v Česku v podstatě neexistuje. „Popem se tu myslí přesně to prostředí, jako jsou Slavíci,“ všímá si Vizina. Ano, to je trefné: popem se v Česku myslí prostředí, ne hudba.
Velké nahrávací firmy tady sice stejně jako ve světě vyrábějí marketingově vyšlechtěné kopie zahraničních vzorů, prověřených vysokými čísly prodeje -jenže tyhle produkty se většinou ani nedostanou přes práh českého „popu“, který hlídají zástupy věrných, přísahajících na onu svatou trojici.
Mladá generace naštěstí chápe, že hudba se dnes „děje“ hlavně na internetu, ne na stránkách společenských týdeníků. Tahle mládež ale na hlasování v předpotopních anketách díkybohu kašle a svatá trojice je nezajímá. Raději si na MySpace najdou nějaký nový hip hop a ten si pak z netu i stáhnou.
Přesto bude čekání na českého Justina Timberlaka nebo Gwen Stefani ještě pořádně dlouhé...
