PRAHA Ohňostroj, světelné efekty, ochraptělí diváci všeho věku, desítky stánků s pivem, plošina pro invalidy, polonazí nadšenci a jen pár desítek lidí s lehčími zdravotními potížemi. Suma sumárum: na jediný letošní koncert, jímž skupina Kabát oslavila dvacet let svého hraní v téže sestavě, se na pražský Vypich vypravilo přes šedesát tisíc lidí.
Lidu „nekabátovému“ z toho jde hlava kolem, tak výraznému projevu přízně ale nelze nevěnovat pozornost. Jak je možné, že si je přijede poslechnout víc lidí než Madonnu a další světové hvězdy?
„Třeba je to v tom, že lidi chtějí slyšet něco drsného a zároveň melodického a srozumitelného, něco, čemu rozumí i cvičená opice. Oni jsou dobře sehraný a on dobře zpívá. Ale jinak jsou srandovní,“ nechá se slyšet člověk, který se zabývá hudbou aktivně i teoreticky, ale fenoménu Kabát, jak přiznává, tak docela nerozumí.
Animální, jednoduší, sexy...
Je v nich skutečně cosi animálního a základně jednoduchého, co pro leckoho může být sexy... Nepostrádají jadrný, lidový humor, který je srozumitelný každému a je tak pěkně česky „náš“. Jako když se sejde parta chlapů a po jednom dvou pivech už si rozumí i se sousedním stolem. „Kabáti“ totiž slyší, o čem „lid“ mluví, na co žehrá a čím se trápí. Jestliže to „lid“ neumí zformulovat, Kabát jim to hezky po lopatě řekne, a ještě od podlahy zahraje. Muzika šlape, písničky samy lezou do ucha, takže si s kapelou snadno zazpívá i ten, komu noty ve škole zrovna nešly.
V čem je hlavní síla kapely? Na jednu stranu se prezentuje klasickými, ale solidně provedenými rockovými písničkami, jaké na světové scéně nabízí například kapela Aerosmith, na druhou je opatřuje jednoduchými, srozumitelnými a občas lehce populistickými texty bez jinotajů. Důležité jsou výrazné, snadno zapamatovatelné slogany. Je to v podstatě dotažený model léta funkčních venkovských zábav, nenáročných, ale na nic si nehrajících. K té své lidovosti se „Kabáti“ hrdě hlásí. S postupem let získává kapela i sama nad sebou nadhled, umí své posluchače naladit na stejnou vlnu, přesvědčit je, že tihle muzikanti nejsou žádné nedostižné hvězdy, ale „jedni z nás“.
Vhodně dávkují energické rockové nářezy a vždy pamatují na melodické, zpěvné linky. Nebojí se zabrousit do ostatních žánrů a využít je ve svůj prospěch (masově oblíbená country ve skladbě Colorado). Navíc vzbuzují v posluchačích dojem, že jsou jakousi opozicí intelektualismu nebo spíš přeneseně všeho hudebního i společenského, čemu běžný posluchač vyrostlý na rocku sedmdesátých let nerozumí. Sobotní úspěch na Vypichu je jednoznačný. Zatímco bratři Nedvědové nebo Elán si ke svým megaprodukcím přizvali spoustu dalších známých jmen, Kabát dokázal přilákat davy jen sám na sebe. Vtom je rozhodně ve srovnání s kolegy vítězný.
Navíc u nás v současnosti není nikdo, kdo by ho mohl trumfnout. Asi jediný potenciální konkurent, který by při podobném přístupu (výrazná dlouhodobá propagace, monstrózní show a jediné vystoupení za dlouhou dobu) mohl Kabát překonat, je Daniel Landa.
***
lidovky.cz Zpravodajský server Lidových novin „Megakoncert“ Kabátu Fotogalerii z koncertu najdete na www.lidovky.cz
