Libyjský vůdce sonduje neověřenými zprávami situaci v táboře povstalců. Ti mu oplácejí stejnou mincí
TRIPOLIS/PRAHA Z tábora libyjského vůdce Muammara Kaddáfího se včera začaly šířit zprávy, které působí dojmem ve válkách hojně využívaných dezinformačních přestřelek a kampaní. Nejprve se objevila zpráva, že je Kaddáfí ochoten jednat s opozicí o tom, že by se vzdal titulu neoficiálního vládce země. Výměnou za to prý podle katarské televize Al-Džazíra požadoval svobodný odchod ze země a záruky, že ani on, ani členové jeho rodiny nestanou před soudem.
Během včerejška pak z okruhu Kaddáfího stoupenců prosákla další zpráva, podle níž prý libyjský vůdce nabídl Evropské unii, aby do země vyslala delegaci, která by se na vlastní oči přesvědčila o tom, jaká situace tam vládne.
Na prvně zmiňovanou zprávu o Kaddáfího nabídce zareagovala nejdřív opozice, která s ním ale vyjednávat odmítla. Analytici se nicméně shodli na tom, že o to Kaddáfímu ani nešlo. Za nabídkou spatřují spíš hru o čas a hlavně pak snahu vnést do řad povstalců a opozice zmatek tím, že se začnou dohadovat, zda s Kaddáfím jednat.
„Potvrzuji, že jsme dostali nabídku od Kaddáfího vyjednávače,“ řekl agentuře Reuters Mustafa Gerjání z Národní libyjské rady, která sdružuje opozici. „Odmítli jsme ji. Nebudeme jednat s někým, kdo proléval libyjskou krev a dál v tom pokračuje. Proč bychom mu měli věřit?“ Zajímavá byla odpověď, která následně přišla z Kaddáfího tábora. Dokazovala totiž, že Kaddáfí jen sondoval situaci v táboře povstalců. „Nic jsme nikomu nenabízeli. Je to lež,“ řekl televizi Al-Arabíja vládní mluvčí Músa Ibrahim.
Když neuspěl s nabídkou na smír, která prý zahrnovala i konkrétní sumu, s níž bude moct odjet ze země, musí podle analytiků Kaddáfí dál stát za tím, co už nespočetněkrát zopakoval, a sice že nezastává žádný oficiální úřad, z kterého by mohl odstoupit. Proto všechno popřel a následně se nechal slyšet, že dál bojuje.
Jeho syn Sádí k tomu dodal, že kdyby „otec přestal zemi vést, vypukla by v ní občanská válka“.
„Balonek“ pro Brusel Opozice včera vyzkoušela podobnou taktiku a zjišťovala, kam až by byl Kaddáfí ochoten zajít. Šéf Národní libyjské rady Mustafa Abdul Džalíl proto prohlásil dvě věci: za prvé, že jsou v kontaktu s Američany, a to na „prezidentské úrovni“, a za druhé, že po Kaddáfím chtějí, aby oznámil svůj odchod s tím, že jej pak „možná“ nebudou hnát k soudu za jeho „zločiny“.
Jen pár hodin nato Džalíl požadavky opozice specifikoval a dal Kaddáfímu ultimátum.
Na oba „balonky“ vypuštěné opozicí včera Kaddáfí bezprostředně nezareagoval.
Místo toho ale zkusmo vypustil zprávu o tom, že chce do země pozvat delegaci Evropské unie. Diplomati z osmi evropských zemí, které ještě neuzavřely své ambasády v Tripolisu, se za takovou misi přimlouvají s tím, že by přizvali ještě zástupce Organizace spojených národů. Brusel jako takový je ale skeptický. Nejenže nevěří v nějaký konkrétní výsledek takové mise, ale hlavně Kaddáfího podezírá z toho, že se pokouší rozdělit Západ a přimět ho k tomu, aby přestal trvat na Kaddáfího odchodu.
Součástí vládní kampaně je pochopitelně i PR, které zbavuje Kaddáfího nejrůznějších obvinění. Například obvinění z toho, že brání v práci zahraničním novinářům. Vláda to označila za „lež“ s tím, že novináři mohou v zemi pracovat „svobodně a bez omezení“. To následně vyvrátili například britští žurnalisté, proti nimž hned několikrát zasáhla policie a armáda.
***
Dezinformace jako zbraň
* Dezinformace je klasickým nástrojem využívaným ve válce, a to odpradávna. Příkladem může být dezinformace, kterou oklamal aténský vojevůdce Themistoklés perského krále Xerxa I. a díky níž vyhrál námořní bitvu u Salamíny v roce 480 před naším letopočtem.
* Příkladem z nedávné doby mohou být dezinformace, které šířili Izraelci před útokem na Gazu v roce 2008. Izraelská vláda na svém zasedání těsně před útokem oznámila, že se naopak chystá v brzké době otevřít přechody do Gazy. Současně se rozšířila informace o tom, že řada vojáků dostala na víkend volno.
* Dezinformace jako takové jsou pak velkou zbraní tajných služeb.
