* LN Ve své nejnovější knize Dějiště: Čechy věnujete jeden text také reflexi Benešových dekretů. Jak vnímáte tu stále pokračující debatu?
Já už to příliš nesleduju, ale mám pocit, že v české politice se na nich stále trvá. Myslím, že už je to trochu passé, už to nejde napravit... Jediné, co mi vždycky tane na mysli, je otázka německých sociálních demokratů, kteří se chovali – pokud se pamatuju – velmi statečně. Pochodovali proti Henleinovi, pak byli odvlečeni do koncentráku a po válce byli zase odsunuti, to je jistě historická nespravedlnost.
* LN Vy jste byl jakožto takzvaný míšenec na konci války také v pracovním táboře. Kde to bylo?
Já jsem byl ve dvou táborech, protože mezitím mě gestapo zatáhlo na výslechy zpátky do Prahy. Nejdříve jsem byl v polském Slezsku, tam jsem byl asi jen měsíc. A z Prahy mě pak zase odvezli do Kalku v Krušnohoří, kde jsme káceli stromy. Bylo tam sice hodně intelektuálů, ale nebylo zas tak těžké se naučit, aby ten strom nespadl na nás.
* LN Jaké tam byly podmínky? Bylo to blíže, řekněme, totálnímu nasazení, nebo koncentračním táborům?
Byly to takové lágry, ovšem žádní esesáci tam nebyli. Dlouho jsme vždycky diskutovali u ohně, kde jsme si pekli chleba. A šlo o to, zda pracovat tak normálně nebo hodně, či jen tak dělat, že pracujeme. Názor byl takový, že máme pracovat tak normálně, protože je to pořád lepší než skončit v Auschwitzu.
* LNA proč vás v Praze vyslýchali?
Protože jsem byl kontaktován ilegální skupinou, kterou ovšem řídilo gestapo. Poslali za mnou agentku, mladou holku, která byla tak blbá, že jsem hned tušil, že něco není v pořádku. Ona předstírala, že je kamarádkou mé známé, také ze smíšené rodiny, jež byla zatčena pro ilegální činnost. Šlo o skupinu, která chtěla dodat jídlo do Terezína. Ovšem tu právě řídilo gestapo, díky nějakému komunistovi, jenž obrátil... A ta agentka na mně chtěla, abych dělal letáky, a říkala, že partyzáni už jsou na Radhošti, což se mi zdálo naprosto šílené... Gestapo tedy vlastně dlouho dělalo ze svého hlediska dobrou práci, a pak poslali tak hloupou holku...
* LN A vy jste nějakou odbojovou činnost skutečně vyvíjel?
Ne, zabýval jsem se především Rilkem – jeho stáhnutí se z reality bylo tehdy velmi lákavé. Ostatně ve stejné době se jím intenzivně zabýval i Jiří Orten, což bylo paradoxní. Chudák Orten seděl někde v bytečku, venku okupační armáda a on se zabývá Rilkem. Já to tedy chápu a vždycky lituju, že jsme se s Ortenem nesetkali, protože myslím, že bychom si toho měli hodně co říct.
* LN Po válce jste studia na Univerzitě Karlově zakončil prací o vnímání Kafkova díla v Británii. Jak Britové Kafku objevili?
Objevili ho díky překladu skotského spisovatele Edwina Muira. On byl ve 20. letech v Drážďanech, neměl peníze, a tak si řekl, že něco přeloží, a narazil na Kafku. Ten překlad pak měl ve 30. letech v Británii velký ohlas, neboť Muir Kafku vykládal v doslovu jakožto anticipaci nacismu. Edwin Muir byl po roce 1945 ředitelem British Council v Praze, který sídlil v Panské ulici, přednášel i na univerzitě... Kafku přinesli do Prahy studenti, kteří byli za války v britském letectvu – tak byl Kafka importován do Prahy. Samozřejmě zde byli znalci jako Pavel Eisner, ovšem větší ohlas přinesli tito vojáci.
* LN V roce 1949 jste emigroval. Dnes vycházejí na světlo všechny ty hrozné příběhy s falešnými hranicemi... Jak složitý byl přechod hranic ve vašem případě?
My jsme měli veliké komplikace, hledal jsem přechod snad rok... Jednou jsme dospěli tak daleko, že mě někdo objednal na jakousi chatu na Šumavě – a tam jsme měli čekat, až přijde kontakt. Čekali jsme dva dny, ale nikdo nepřišel. Tak jsme jeli zpátky do Prahy a žili ještě půl roku z kufru, protože jsme prodali nábytek. Podruhé se to podařilo, ovšem také s problémy. Byli jsme domluvení, že nás taxík odveze blíž k hranicím. Najednou se řidič podíval do zrcátka a říkal, že teď musíme vyskočit, protože za námi jede vůz StB. Jestli to byla pravda, nebo finta, to nevím. Tak jsme vyskočili do lesa... Musel jsem tam nechat kufr, protože byl moc těžký, velmi elegantní kufr, toho mi bylo hrozně líto... Pochodovali jsme lesem a došli k hranicím, tam jsme ovšem zjistili, že ukazatele jsou pohyblivé. Tak jsme nevěděli, jestli nakonec nedojdeme k Plzni... Pak jsme ale doputovali k nějakým lidem, v křoví jsme chvíli poslouchali – byli to bavorští dřevorubci, kteří nám potvrdili, že jsme v Německu.
* LN V Německu jste krátce pracoval ve Svobodné Evropě a potom jste se vydal do Ameriky znovu studovat. Proč jste se rozhodl napsat disertaci zrovna o marxistické literární teorii?
Protože jsem chtěl vědět, co to vlastně znamená a jakým způsobem se dají tyto texty vykládat. Marxistickou teorii je těžké brát jako celek, záleží na tom, zda to je Marxův text ze středního období, nebo třeba pozdní Engelsův text, což je už téměř strukturalismus. Takže můžete být marxistou, ale přitom můžete být proti tradované marxistické tezi, že literatura zrcadlí společnost, tedy ekonomické struktury společnosti. Engels se totiž domníval, že naopak literatura také může ovlivňovat společnost.
* LN Jaký je dnes v Americe zájem o evropskou literaturu?
Dříve to bylo rozhodně lepší. Jakmile zde vyšlo něco pozoruhodného, hned se to překládalo do angličtiny. Dnes není tolik peněz, a tak se překládají jen romány, které předchází skandální pověst, jako nyní třeba Laskavé bohyně Jonathana Littella, ale víc ne. Byly doby, kdy se překládal Heinrich Böll či Günter Grass knihu od knihy, to už je pryč.
***
Peter Demetz (1922)
Narodil se v Praze. Za války prošel dvěma pracovními tábory. Vystudoval germanistiku, bohemistiku a srovnávací literaturu na Univerzitě Karlově. V roce 1949 emigroval do Německa, kde krátce pracoval ve Svobodné Evropě. Poté odešel dále studovat do Ameriky, kde následně vyučoval na univerzitě. Přeložil řadu českých autorů. Česky vydal knihy České slunce, moravský měsíc (1997), René (1998), Praha černá a zlatá (1998), Aeroplány nad Bresciou (2003) a nejnověji Dějiště: Čechy (2008, vydala Paseka). Je členem poroty Ceny Franze Kafky a byl iniciátorem projektu Tschechische Bibliothek in 33 Bänden.
