Jediným možným řešením situace, do které se dostal ministr vnitra, je rezignace
Ministr vnitra Ivan Langer se veřejně hlásí k tomu, že lobboval a lobbuje za nejrůznější firmy. S tím, že nepřímo pracoval pro mafiánského kápa Františka Mrázka, problém nemá, protože to nevěděl. Přestože pan ministr dnes říká, že je mnohem informovanější, než když se přimlouval za Luďka Sekyru, je jediným možným a slušným řešením téhle situace rezignace.
Chce pan Langer příklad? Když se v roce 1974 provalilo, že osobní asistent spolkového kancléře Willyho Brandta byl východoněmeckým špionem, kancléř odstoupil, ačkoli nikdo nepochyboval o tom, že je v téhle věci nevinný. Což ovšem není případ pana Langra, kterému můžeme a nemusíme věřit, že nevěděl, s kým pan Sekera spolupracuje. Navíc když se pan Langer snaží relativizovat své počínání následujícím způsobem: „šel jsem se za něj přimluvit“ a „nemohl jsem nic rozhodnout ani ovlivnit“ (MFD 25. 9.), pak opravdu nevíme, jestli je tak hloupý, nebo si z nás dělá legraci. Ostatně totéž dilema nás přepadne, když poslanec Langer „čistě“ lobbuje za jakousi papírnu tím, že píše ministru Bursíkovi. Aha, to je v dopise asi napsáno: „Já to nepíšu jako ministr vnitra a místopředseda nejsilnější vládní strany, na to, milý Martine Bursíku, neber ohled.“ Je to směšné? A přece si pan Langer myslí, že tomu uvěříme. Ministrova legitimita je zpochybněna a odchod z funkce by to řešil.
Jak Ivan Langer dnes vysvětlí někdejším privatizačním konkurentům pana Sekyry, že oni neměli možnost získat jeho smluvněopoziční poslanecký lobbing?
To si udělal soukromé výběrové řízení, jež Sekyra vyhrál? Nebo snad ODS není stranou adorující volný trh? Jak může volný trh deformovat vysoký stranický představitel a vůbec mu nepřijde divné, že podporuje projekty, které „shledal prospěšnými“.
Ví někdo, jak se jevit Langrovi prospěšným?
Existují nějaká veřejná kritéria?
Není tohle obrovský prostor pro korupci všeho druhu?
ODS se ústy Mirka Topolánka Ivana Langra zastala. Nyní, když pan Langer veřejně vyhlásil, že jako ministr intervenuje a hodlá nadále intervenovat ve prospěch některých podnikatelských subjektů, měla by strana říci jasné slovo. Tedy buď se pana Langra zbavit, nebo vyhlásit pravidla, která budou platit pro všechny zájemce o „tlačenku“. Což ovšem mimo jiné znamená jasně vymezit pravidla lobbingu. Pokud to ODS, případně vláda, neučiní, nepřímo se hlásí ke korupci. Ani zveřejnění lobbistických pravidel, třeba zítra, však neospravedlňuje pobyt pana Langra ve vládní funkci.
Pokud je někomu příklad z Německa odtažitý, co takhle kauza poslance ČSSD Michala Krause? Jeho odchod ze sněmovny požadovala ODS velice vehementně. Udělal něco jiného než pan Langer? Neudělal. Cestoval „jenom“ s podnikatelem do Ghany a „jako obyčejný poslanec“ mu pomáhal privatizovat továrnu na zpracování kakaových bobů a v euforii se podepsal jako ředitel. Z obchodu sice sešlo, nicméně podezření, že to pan poslanec nedělal jen za děkuji pěkně, se nezbavil. Ještě dnes se předseda ČSSD rád chlubí tím, že Michalu Krausovi policie neprokázala žádné porušení zákona. Jako by to byla nějaká polehčující okolnost v situaci, kdy pan poslanec Kraus kšeftoval se svým mandátem.
Právě pokrytectví a účelový přístup politiků je tou největší překážkou při snaze lobbing zprůhlednit a regulovat. Veškerá hesla o Augiášových chlévech, šibalech či tunelářích se totiž mění v prach, když jde o spolustraníka, kterého s korupcí bojující předseda potřebuje. Také proto je dnes lovnou zvěří v ODS Tlustý, a nikoli Langer.
Po žebrotě nechodí Rádi si poslechneme, jak si ODS představuje „nevinné“ lobbování. Nejde o to, tvářit se, že neexistují podnikatelské zájmové skupiny, které se přes prostředníky snaží u politiků prosadit svou, s tím nikdo nehne. Tak to bylo vždy, bez ohledu na momentálně vládnoucí garnituru. Měli bychom však usilovat o to, aby to probíhalo civilizovanou formou a transparentně.
Bije-li se Topolánek a spol. v prsa, že když kvůli nějakému podnikateli „zvedne telefon“, pak zásadně kvůli českému a zdarma, neznamená to, že není zkorumpovaný. Ono zavděčit se někomu vlivnému, to je prosím pěkně nepeněžní závazek. Takové se velmi často zhmotňují krátce po zániku mandátu či ukončení politické kariéry (viz Stanislav Gross). Právě proto bychom o Ivana Langra bez ministerstva nemuseli mít strach.
***
Veškerá hesla o Augiášových chlévech, šibalech či tunelářích se totiž mění v prach, když jde o spolustraníka, kterého s korupcí bojující předseda potřebuje
O autorovi| Martin Zvěřina, e-mail: martin.zverina@lidovky.cz komentátor Lidových novin
