Připadá mi hloupý názor, že se nemá s Rusy jednat, i spor o to, jestli mají mít přístup k našemu radaru; to slovo teď berme trochu nadtechnicky. Studená válka skončila, má být konec nepřátelství. Když ty dvě protilehlé mocnosti nacházejí cestu k dohodě, my se mezi nimi máme chovat jako vzpurné děcko? To nemá nic s pravicí ani levicí, v tom platí jen zeměpisná poloha. Když se v úvahách objevil radar a Rusové se ostře postavili proti, bylo to špatné. Když potom řekli, že by to zařízení mohlo být společné – co můžeš, člověče, mít proti tomu? Znamená to, že nechtějí být v úloze nepřátel a že je také vidí jinde. Ty dvě mocnosti rozhodnou, čím tu budeme, a my si jejich dohodu musíme přát. Svou pozici hledat v jejich dohodě, ne proti ní. Kdo říká, že na ten radar nemáme pustit ruského vojáka, vyjadřuje pravdivě naši obecnou neurózu protiruskou, což je úkaz postchorobný. Věc hodna naší vůle je, kolik vojáků, jak často, kdy a pod čí pravomocí tu budou; což ať platí vůči oběma stranám. Nejhloupější, zdá se mi, je dát ten radar k lidovému hlasování. Kolik lidí, podrážděných ještě nějakou stranickou agitací, by v té chvíli při takovém hlasování mělo ve vědomí celou tu složitou věc, tak jak ji máte právě vy, co toto čtete?
Jinou obecně zajímavou otázkou je, zda mají za členy Evropské unie být přijaty země jako Turecko, Ukrajina, Gruzie… Tu čekám na slovo chytřejších a vlivnějších lidí, než jsem já. Na jedné besedě se studenty gymnázia jsem dal hlasovat, zda máme Turecko přijmout. Celý sál hlasoval: Ne! To mě potěšilo, protože si myslím totéž. Ale pak jsem jim připomněl, jaké je postavení Turecka v islámském světě, jaké jsou tam proudy, kam bychom tedy odmítnutím to Turecko postrčili. Vyslechli to pozorně, když jsem se teď zeptal, kdo by tuto věc chtěl rozhodnout, nezvedla se ruka.
Ukrajina: To je případ. Má právo. Kdo by ji odmítal? Ale pomněme, že její vůle k Evropě se měří silou nevůle k Rusku. To si musejí rozhodnout u nich. Gruzie – to je otázka až básnická. Je to volání z opuštěnosti a úzkosti…
Z toho, co tu říkám, by mohlo vypadat, že nemáme proti čemu být a co odmítat. Ale máme. Všecko! Všecko, co sem leze nízko při zemi, takže se to do paprsků radaru nedostane. Je to na obou stranách.
***
Nejhloupější, zdá se mi, je dát ten radar k lidovému hlasování. Kolik lidí, podrážděných ještě nějakou stranickou agitací, by v té chvíli při takovém hlasování mělo ve vědomí celou tu složitou věc, tak jak ji máte právě vy, co toto čtete?
Pondělí Neff
Úterý Vaculík
Středa Baldýnský
Čtvrtek Rejžek
Pátek Šustrová
Sobota Klíma
