Bylo mu 23 let, od pólu se vrátil pokryt slávou, přijal ho Stalin, stal se světovou celebritou. Rok poté zmizel.
Byl zatčen či zavražděn? Po osudu Jana Březiny, rodáka z Kolína, jeho rodina pátrala padesát let.
Rodina Březinových patřila k nadšencům, kteří se počátkem 30. let odstěhovali do Sovětského svazu. Otec Václav sice brzy z okouzlení zemí Sovětů vystřízlivěl, ve Svazu však pracoval jako uznávaný technik až do roku 1938.
Syn Jan, který se vyučil leteckým mechanikem v Kbelích u Prahy, absolvoval letecké učiliště v Leningradě a poté následovala skvělá a dobrodružná kariéra špičkového letce.
V letech stalinského teroru byl ale zatčen a zmizel. Po osudu svého prastrýce pátrala novinářka a spisovatelka Taťána Březinová se svým synem, historikem Mikulášem Černým. A čtvrté generaci Březinova rodu se konečně podařilo osudy muže, který se ve své době stal světově uznávaným polárním letcem, objasnit.
Příběh hledání,včetně cenných dobových fotografií a dokumentů, uložili Březinová a Černý do knihy Návrat zmizelého letce.
Jako kluk Jan v rodném Kolíně hltal cestopisy o výpravách k severnímu pólu, jeho hrdiny byli František Běhounek z Nobileho výpravy i rakousko uherský polárník Julius Payer. A Sovětský svaz, toužící stát se průmyslovou velmocí, kde stranickým heslem dne bylo mimo jiné „Mládež na letadla!“, se pro mladého letce zdál být úžasnou zemí. S agitační eskadrou létal po odlehlých oblastech a zvěstoval rolníkům či kočovným Evenkům radostné časy, které nastávají pod vedením velikého Stalina. V obtížných podmínkách, kde neexistovaly cesty, nemluvě o letištích, se vyznamenal a byl přizván k expedici do pouště Karakum, kde letecky svážel síru. Pronikl mezi elitu sovětských letců, kterým se přezdívalo Stalinští sokoli. V 21 letech se oženil s krásnou herečkou. Prostě - žil skvělý život, o kterém jeho kamarádi, kteří zůstali doma, mohli jen snít.
Polibek od Stalina A vypadalo to, že se plní i Janova touha po Severu. Mezi tisíci zájemci byl totiž vybrán k první sovětské letecké expedici na severní pól, dnes známé jako Papaninova výprava, která odstartovala z Moskvy v březnu 1937. Byl nejmladší a jediný cizinec. K jeho úkolům patřily průzkumné lety, zajišťoval skupinu vědců, která na ledové kře poblíž pólu po devět měsíců prováděla výzkum, kterému přihlížel celý svět. Poprvé v historii byly shromážděny unikátní vědecké údaje, vznikl film a kvalitní fotografie. Propagandistický význam pro Stalinovu říši byl obrovský. Ukázat světu technickou vyspělost čili Předhonit Ameriku! - to byl příkaz doby. Ten druhý ovšem zněl: Vypořádat se s vnitřními nepřáteli.
Právě rok 1937 je označován za počátek období „velkého teroru“, kdy byly popravy na denním pořádku a koncentráky gulagu se plnily zatčenými. Nic z toho se ale úspěšných navrátilců ze země sněhu a ledu zpočátku netýkalo. Polárníci byli tehdy oslavování snad jako později kosmonauti či rockové hvězdy. A Jan Březina dokonce patřil k těm šťastlivcům, které při triumfálním uvítaní v Moskvě veřejně objal a políbil samotný Stalin.
Po rekonvalescenci v moskevském Domě odpočinku se Jan Březina krátce objevil v Čechách, kde poskytoval rozhovory a vydal knihu vzpomínek na výpravu. Po návratu do Svazu byl oslavován, pořádal přednášky a chystal se k dalším úkolům. Vypadalo to, že strmý let k úspěchu kolínského rodáka nezadrží už nic. A pak se to stalo.
Rok po výpravě byl Jan Březina, „rytíř severního nebe“, jednoho rána zatčen a zmizel neznámo kam. A stopa po něm se ztratila na dlouhých padesát let. Co se stalo?
Utajená poprava Je fascinující, že Taťana Březinová se tuhle záhadu pokoušela objasnit už během svých polotajných cest za pamětníky, do archivů a po místech, kde její prastrýc Jan Březina ve Svazu pobýval, ještě v časech brežněvismu, kdy byla ústa zúčastněných zamčená strachem. Urputně si dopisovala s komunistickými ministerstvy, pátrala přes Červený kříž. Nevzdala se, ani když bylo oznámeno, že Jan Březina zahynul ve vězení ve válečném roce. A také to byla lež.
Až pátrání s pomocí bývalých vězňů gulagu, sdružených v Memorialu, po desítkách let reportérčiny vpravdě buldočí neústupnosti přineslo výsledky: dnes víme, že český letec byl šest měsíců vězněn, pravděpodobně mučen a nakonec v roce 1938 v tajném vězení NKVD Butovo u Moskvy zastřelen za „špionáž“.
A pravý důvod téhle vraždy? Neznáme. Byl odstraněn stejně jako miliony jiných. Tehdy stačilo udání, snad i to, že byl cizinec. Dnes je ovšem Jan Březina rehabilitovaný a v Kolíně je po něm pojmenována ulice.
Taťana Březinová, Mikuláš Černý: Návrat zmizelého letce
Rybka Publishers, 2010, 319 stran
Sovětský svaz, toužící stát se průmyslovou velmocí, kde stranickým heslem bylo mimo jiné „Mládež na letadla!“, se pro mladého letce Jana Březinu zdál být úžasnou zemí
