KUNÍN Byl únor roku 1952 a vdova po někdejším majiteli panství Kunín na severní Moravě Victoru Bauerovi Margareta Bauerová psala prezidentu Klementu Gottwaldovi. Jen hříčka osudu zachovala její dopis do dnešních dnů.
„Kde jsou rodinné olejové obrazy – bylo jich mnoho – které nemají žádnou prodejní hodnotu? Kde jsou všechny po sto let sbírané cenné předměty, sbírky a listinné doklady, bez nich se nemohou naše děti obejíti?“ ptala se Margareta, které tehdy bylo šestašedesát let. Byla bez majetku i bez důchodu, žila na brněnském náměstí Svobody a přivydělávala si pletením. Věci, patřící rodině, vídávala v nabídce brněnských starožitníků. Vdova Gottwalda prosila, ať ji dopomůže k jejímu právu na majetek.
Dopis je nyní vystaven v podkroví zámku v Kuníně na Novojičínsku a coby exponát se stal doslova bestsellerem. „Je o něj velký zájem. Návštěvníci si dopis čtou a jen kroutí hlavou nad tím, co tehdy bylo všechno možné,“ říká kastelán zámku Jaroslav Zezulčík. O dopise neměli čeští historici ještě před pár týdny ani tušení. Byl i s ostatními věcmi uložen v rakouském Salcburku, u vnuka Margarety Bauerové Ronalda Riedla.
Najít potomka rodiny Bauerů, kterým velký barokní zámek v Kuníně za první republiky patřil, trvalo kastelánovi Zezulčíkovi několik let. Pak shodou náhod objevil při své cestě po Spojených státech kontakt na salcburského soudce Ronalda Riedla. Před třemi lety se byl Ronald Riedel na Zezulčíkovo pozvání poprvé podívat v Kuníně, na místech, kde žili jeho dědeček s babičkou. Rozhodl se, že památky, které po Bauerových zůstaly, vrátí do Kunína.
Nákladní auto plné nábytku, textilií, příborů i dokumentů přijelo na konci srpna. Několik týdnů předměty na zámku třídili. Nyní je z nich v podkroví svérázná výstava. Obsahuje mnoho fotografií rodiny, osobních poznámek i návrhy módních modelů, které kreslila dcera Victora a Margarety Bauerových zvaná Sisi. Všechny věci Ronald Riedel Muzeu Novojičínska, které zámek spravuje, daruje nebo po dohodě odprodá. Objev i neobvyklá ochota vrátit věci na původní místo vzbudily zejména mezi odbornou veřejností velký ohlas. „Zajímají se památkáři a historici, mí kolegové kasteláni mi gratulují,“ popisuje současnost Jaroslav Zezulčík.
Výstava v podkroví ze „salcburského náklaďáku“ přitahuje. Dokonce tak, že bude otevřena i poté, co se tuto neděli ostatní prostory kunínského zámku pro veřejnost do jara uzavřou. „Vždy ve čtvrtky, v pátky a o nedělích se budou moci návštěvníci přijít na pozůstalost rodiny Bauerů podívat,“ plánuje Zezulčík.
Kuriozitka: sedátko sloužící při korunovaci krále
Nejvzácnějším exponátem dovezeným ze Salcburku je obraz loutnistky neznámého, patrně holandského malíře ze 17. století. Kuriozitou je také sedátko, které si Victor Bauer dovezl z korunovace anglického krále Jiřího VI. v roce 1937. Historici si ale cení především rodového archivu, z něhož pochází i kopie dopisu, na který zřejmě nedošla ani žádná odpověď. Victor Bauer byl vášnivým fotografem a vše si pečlivě zapisoval. Podle fotografií lze například upravit okolí zámku tak, aby vypadalo skoro stejně jako v dobách první republiky. Písemný archiv má být ještě doplněn. „V listopadu vyrážíme do Salcburku opět. Tentokrát pro zbytek písemností. Už bude stačit pouze osobní auto,“ plánuje Zezulčík. Majitel kunínského zámku Victor Bauer (1876–1939) byl výjimečným mužem. Ovládal několik jazyků, přátelil se s významnými osobnostmi své doby, byl obdivovatelem Asie, s Japonci a Číňany i obchodoval. V Kuníně Bauer i zemřel a je tam také pohřben. I když bratr Victora Bauera Moriz bojoval ve válce proti Hitlerovi, byl zámek po válce konfiskován. Margareta, nebo také Markéta, jak se vdova pod dopis Gottwaldovi podepsala, se jako rakouská státní občanka přestěhovala do Vídně, kde roku 1963 zemřela. Její prosba vyznívá o to absurdněji, že zámek v Kuníně proměnili komunisté prakticky v trosky. Udělali z něj ubytovnu a také vývařovnu, v roce 1990 byla barokní budova na spadnutí. Zámek se však podařilo zachránit a je běžně přístupný.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
