Kamionoví dopravci už zase prudí. Uplynul sotva týden, co kamiony způsobily největší automobilovou havárii v dějinách této země. Každý druhý by na jejich místě zalezl, a tiše čekal, až se na to aspoň trochu zapomene. Ne tak páni autodopravci. Zřejmě se cítí natolik pevně v kramflecích (kdopak z mocných jim to jde na ruku?), že se rozhodli terorizovat zbytek motoristické obce, ale také všechny, kdo trpí nadměrnou kamionovou dopravou. Ono nestačí, že ničí vozovky přes týden - hlubší koleje i na silnicích prvních tříd jsem viděl snad jen v roce 1968, když přijely ruské tanky. Nestačí, že co chvíli zablokují každé větší stoupání na silnicích. Že snad není dne, aby se někde nějaký kamion na dlouhé hodiny nepoložil napříč vozovky a nerozmetal kolem sebe náklad, tu a tam i smrtelně nebezpečný. Že statisíce lidí v okolí kamionových tras (kde nejsou!) nemohou v noci spát. Že praskají zdi domů od otřesů projíždějících přetížených náklaďáků. Pokud se tedy rovnou neřítí k zemi, když se do nich nějaký ten rychlokvašený kamionář trefí.
On od toho zřejmě nebude pokoj ani na pár hodin o víkendech. A proč? Páni autodopravci si to nepřejí. A vědí, jak dosáhnout svého. Otevřou stavidla své výmluvnosti a zavalí nás lavinou strašidelných historek o miliardových ztrátách, které utrpí, o zhroucení veškerého zásobování v zemi, možná dokonce o zhroucení celé ekonomiky. Rozhodně však obchodu - vědí, kam zasáhnout do citlivého. Asi by jim měl někdo připomenout jedno klasické přísloví: kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.
Nějak jsme si ty kamiony a jejich načalstva nechali přerůst přes hlavu. Hamižnost je ovládla natolik, že už se neohlížejí na nikoho a na nic. Podle některých informací prý dokonce hrozí blokádami komunikací, pokud by ta víkendová omezení byla skutečně zavedena. V takovém případě by však leckomu už opravdu mohla dojít trpělivost. A mohlo by se stát, že stávkující kamiony po skončení blokády neodjedou, protože někdo hodně naštvaný na oplátku zablokuje zase je.
O autorovi| Miroslav Hudec, psycholog
