Vídeň se nedávno seznámila s jedním dosud podceňovaným literárním žánrem: autohagiografií neboli takzvanou autobiografií světce.
Že jste o tom ještě neslyšeli? S novinkou přišel bývalý konzervativní kancléř Wolfgang Schüssel. Muž, který v letech 2000 až 2006 vládl Rakousku spolu s „pravo-pravou“ stranou Svobodných Jörga Haidera, uveřejnil před dvěma týdny své politické paměti.
Nenapsal je ovšem v klasické ich-formě, nýbrž nechal známého novináře, aby jeho příběh převyprávěl patřičně oslavným tónem ve třetí osobě.
Odhalení: měli párky!
Užaslým čtenářům dalo dílo, jehož název Odhaleno (Offengelegt) vzbuzoval velká očekávání, nahlédnout do tajemství – bohužel jen do takových, na jaká nebyli zvědaví. Tomu, co by bylo skutečně zajímavé, se kniha s větší či menší elegancí vyhýbá. Takže se například dozvídáme, co měli politici k svačině během koaličních rozhovorů po předčasných volbách v roce 2003 (chleba se špekem nebo párky), ale nikoli už, jaká dramata se odehrávala v zákulisí oné problematické, takzvané černo-modré koalice.
Osvěžím vám paměť: Rakousko se na počátku tohoto tisíciletí nacházelo ve výjimečném stavu. Kvůli účasti Svobodných ve vládě čelilo sankcím ostatních členů Evropské unie, opozice a odbory vyrážely každý čtvrtek demonstrovat do ulic. Demokracie konsenzu – model společenské rovnováhy mezi levicí a pravicí, dělnictvem a podnikateli, jímž se vyznačovalo poválečné Rakousko – byla jednou ranou zničena a země se ocitla kdesi na okraji mapy Evropy. Na letní dovolené se Rakušané styděli říkat „I am from Austria“ – pokud tedy vůbec jezdili do ciziny a nenásledovali raději příkladu politických špiček, které prosazovaly vlasteneckou dovolenou ve vlasti.
Nejsou-li paměti indiskrétní, pak nudí Ve Vídni se toho tedy dělo celkem dost. Nechat to ležet ladem, a místo toho se věnovat kulinárním a všemožným dalším anekdotám? To je asi takové, jako by Václav Klaus v pamětech prozradil sídlo firmy, jež ušila žluto-modrou evropskou vlajku, kterou pak během českého předsednictví nevyvěsil na Pražském hradě, a přitom by pomlčel o politických půtkách, jež vedl s tehdejším ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem a premiérem Mirkem Topolánkem.
Tutlání, triky, taktizování Ale možná je to tak lepší pro všechny zúčastněné. Politici koneckonců nudí své obecenstvo většinou už během svého života, takže kdo by měl chuť číst si o jejich skutečných a údajných hrdinských činech ještě post festum?
Životopisy jsou buď k smrti nudné, nebo indiskrétní. Z tohoto úhlu pohledu je Schüsselova autohagiografie možná dokonce velmi výstižným žánrem. Nudí jen trochu, je celkem diskrétní a s lehkostí se vymyká jakýmkoli nepohodlným pokusům o historické zařazení. Ostatně když chcete v Rakousku – a nejen tam – psát o politice, hodí se k tomu žánr anekdoty už delší dobu. Je to dokonalý literární ekvivalent krátkodechého chování většiny současných politiků, kteří hrají na efekt a starají se pouze o osobní prospěch. Kdo žije podle zásady „tutlání – triky – taktizování“ (Tarnen, Täuschen und Taktieren), těžko může své špinavé pletichářství dodatečně vydávat za historicky významná strategická rozhodnutí.
Na to, aby z materiálu, který skýtá dnešní politika, někdo vyčaroval knihu skutečného významu a stálého kouzla, by bylo třeba opravdového spisovatele s velkou dávkou fantazie. Anebo pořádně mazaného podvodníka.
O autorovi| Barbara Tóth, novinářka Autorka (* 1974) je rakouská novinářka a spisovatelka, pracuje v časopise Falter
