První zmínka o mayských kánoích pochází z roku 1502. Při své čtvrté výpravě potkal Kryštof Kolumbus u pobřeží poblíž dnešního Hondurasu velkou mayskou obchodní kánoi poháněnou 25 veslaři. Lodě vydlabané z kmenů sloužily nejen k válečným výpravám, lovu či přepravě nákladů, ale měly zvláštní význam i v mayské mytologii.
Pro Maye mělo klíčovou roli podsvětí (v jazyku kičé Xibalba), říše bohů a démonů, kam museli všichni mrtví odejít. Xibalba byla často považována za vodní podzemní říši s kalnými a krvavými vodami. Nicméně v noci, kdy slunce zmizelo pod horizontem, ztotožňovali Mayové podsvětí s noční oblohou. Planety, souhvězdí a hvězdy chápali jako bohy či nadpřirozené bytosti. Cestu po hladině vod Xibalby vnímali překvapivě jako cestu po nebeské báni.
Inspiroval je oblouk Mléčné dráhy Na váze z klasického období se První otec čili Bůh kukuřice Hun-Nal-Ye znovu zrodí poté, co ho obětovali bohové podsvětí. Na nebeské kánoi převáží semena kukuřice jako potravu pro lidstvo, ale i jako substanci, z níž byli lidé stvořeni. Prvního otce s rancem kukuřice doprovázejí dvě posvátné bytosti, Jaguáří a Rejnočí bůh, souborně se nazývají Pádlující bohové nebo také Pádlující dvojčata.
Smrt vládce se často znázorňovala jako plavba na symbolické kánoi do vod Xibalby. Skvělým příkladem vyobrazení tohoto mýtu jsou vyřezávané kosti nalezené v hrobce krále Tikalu Jasaw Chan Kawiila, který zemřel začátkem 8. století. Vladař sedí uprostřed lodi, kterou pohánějí Pádlující bohové. Panovník se zápěstím dotýká čela na znamení nadcházející smrti. Ta nastane, když se kánoe ponoří pod hladinu podsvětních vod, kterou v tomto případě představují okraje kosti.
Druhá možná interpretace scén je kosmická. V den, který je uveden na kosti (pravděpodobně 16. září 743 po Kr.), se Mléčná dráha o půlnoci jevila jako oblouk pnoucí se od východu k západu. V této konfiguraci symbolizovala kosmická monstra a připomínala kosmickou kánoi, jejímž „králem“ byl zřejmě První otec, dopravovaný do podsvětí. Během čtyř hodin se Mléčná dráha díky rotaci Země pootočí a kánoe se potopí pod vody Xibalby.
Zobrazení na jiné vyřezávané kosti z téže hrobky ukazuje opět „podsvětní“ symbolickou kánoi se zdobenou přídí a vysokou zádí. Veze pět pasažérů - tři zvířecí božstva, Pádlujícího boha na zádi a zřejmě jakousi význačnou osobu. Není známo, zda takové kánoe skutečně existovaly v klasickém období, nebo byly jen výplodem umělcových představ. Monstrózní příď mohla znázorňovat „převtělení“ stvořitelského boha Itzamnaaje. Loď samotná pak mohla znamenat symbolické splynutí s tímto bohem - pasažéry odvážel na onen svět jejich stvořitel.
V kosmické interpretaci je kánoe opět Mléčná dráha a „krokodýlí příď“ napodobuje „rozštěpení“ západního konce Mléčné dráhy. Pádlující bůh na zádi není v tomto případě ani Jaguáří, ani Rejnočí bůh, nýbrž Itzamnaaj, který dopraví Prvního otce do místa stvoření, do souhvězdí Orionu. Mytická a kosmická interpretace scény je ještě posílena přítomností hieroglyfu planety Venuše v nápisu nad scénou.
Podobným příkladem je obsidián opracovaný do tvaru „kánoe“. Znázorňuje loď s třemi osobami prudce padající pod vody Xibalby. Cestující, zřejmě král a dva služebníci (obětovaní, aby doprovázeli svého vládce na onen svět), jsou prudkostí pádu pod vodu nakloněni dozadu. Plavidlo má příď ve tvaru nebeské či pozemské příšery.
Pohřební jeskyně s dvěma řekami Mayské myšlení je prostoupeno harmonií protikladů. Smrt, obětování a znovuzrození mají stejnou symboliku, jako by šlo o stejné situace. Narození je jen náhradou úmrtí, proto často vidíme společné zobrazení smrti a zrození. Stejně tak je symbolická podsvětní kánoe prostředkem k cestě Prvního otce na místo stvoření a také k dopravě umírajícího krále na onen svět. Proto na různých výjevech zpodobňujících obětování člověka připomíná tvar obětních míst kánoi, prostředek k cestě do podsvětí. Například na obětním talíři z Tikalu je uťatá hlava Prvního otce položena do mísy ve tvaru kánoe.
Na další keramické scéně leží obětované dítě přeměněné v jaguára v míse ve tvaru kánoe. Dítě zaujímá prenatální pozici, což symbolizuje příslib jeho možného znovuzrození. Podsvětní kánoe je tu dopravním prostředkem na cestě na onen svět a zpět k novému zrození. Nedávný nález dřevěné kánoe v hrobce klasického vládce v jižním Belize potvrzuje mytologický význam kánoí. Zbytky plavidla byly původně uloženy na vrcholu zděné hrobky uvnitř jeskyně Kayuko Naj Tunich, která se nachází 2,3 km jižně od hlavního náměstí mayského města Uxbenka a je situována vysoko v útesu krasového hřebenu nad Río Blanco. Umístění pohřební jeskyně nad řekou je zřejmě velmi důležité. Río Blanco vstupuje jeskyní Rok’eb Ha do podzemí pod krasovým hřebenem a opět se vynořuje na jeho jižní straně jako Blue Creek. Mayové zřejmě považovali vodní jeskyni za symbolickou cestu na onen svět.
Hrobka asi původně obsahovala ostatky význačné osobnosti z Uxbenky, ale jeskyni nedávno vydrancovali lupiči, kteří kánoi částečně zničili. Loď však svým tvarem odpovídá kánoím namalovaným na klasické keramice, právě tak jako kánoím, které používají Mayové dodnes. Je také první starobylou kánoí nalezenou v mayské oblasti. Její stáří se nyní zkoumá - je pravděpodobné, že může pocházet z období kolem roku 250 po Kr. Kánoe také obsahovala rozpadlou organickou substanci, zřejmě zbytky potravy, která měla zásobovat mrtvého na jeho cestě do podsvětí. Je tedy velmi pravděpodobné, že kánoe z jeskyně Kayuko Naj Tunich byla určena k duchovní cestě zesnulého vládce do podsvětí na počátku jeho pouti k znovuzrození. Mnohé jeskyně s podzemními řekami, časté v mayské oblasti, byly předmětem zvláštní úcty a obdivu mezi Mayi. Nabízí se otázka, zda se Mayové plavili na kánoích po podzemních řekách, aby uložili své významné mrtvé hluboko v podzemí, ve vodách Xibalby.
O autorovi| STANISLAV CHLÁDEK, Autor (* 1937) vystudoval VŠCHT, před odchodem do USA pracoval v Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV. Nyní žije střídavě v Michiganu a Coloradu a věnuje se svému koníčku -historii a archeologii. Článek je převzat z lednového čísla časopisu Vesmír, které vychází příští týden.
