Původ jejich jména je záhadou – podle některých zdrojů souvisí s názvem ostrova Kypr, existují ale i další verze.
Tmavozelené bobulky, které si můžete koupit v každém supermarketu, jsou neotevřená poupata, která se ve správné chvíli uštípnou a naloží do láku nebo do soli. Občas se prodávají i plody – ty se jedly ještě dřív, zmínka o nich se vyskytuje i v bibli v knize Kazatel.
Ani v Čechách nejsou kapary novinkou: coby kaprlata je užívala zejména do masových receptů i staročeská kuchyně. Protože Češi jsou národem milovníků náhražek, vymysleli si hned několik způsobů, čím je nahradit: poupaty pampelišek, semínky lichořeřišnice a tak dále. Nikdo vám v tom nebrání, originálu se to ale bude podobat jen vzdáleně. Pokud se vám uštipování poupátek zdá příliš kruté, vězte, že keříků roste divoce v přírodě tolik, že i kdyby se svět do kaparů zbláznil, nemá šanci je všechny spást.
Proč je jíst? Ráda bych tvrdila, že právě díky nim jsou obyvatelé Španělska, Řecka a Itálie veselí a dlouhověcí, ale nic takového se neprokázalo. Kapary nemají ani moc vitaminů a v historii se užívaly leda tak pro zlepšení zažívání (jako asi tisíc dalších věcí), pro své afrodiziakální účinky (jako asi dva tisíce dalších věcí) a na zlepšení funkce jater zhuntovaných alkoholem (myslet si, že plechovka kaparů vám vyrovná včerejších deset piv, je poněkud nemoudré). Kdepak. Zde máme co do činění s poživatinou, která je čistým luxusem. Nezvyšuje nutriční hodnotu jídla, je tady jen pro naše potěšení. Není ani finančně nedostupná: kapary balené českými firmami dostanete už za 29,90, zahraniční capperi, Kapern a capers můžete mít za 60 až zhruba 120 korun a sklenička vydrží celkem dlouho.
Od mrňousů po obříky Třídí se podle velikosti – je pro to poměrně obsáhlá terminologie. Mrňousi do 7 mm průměru jsou nonpareilles, obříci nad 1,3 cm jsou grossos a mezi tím jsou ještě čtyři stupně, přičemž se nedá říci, že menší rovná se lepší, i když malá kaprlata mívají výraznější chuť.
Vodítkem kvality je spíš to, že lepší kapary se vyskytují v soli nebo ve směsi oleje a jablečného octa a dostanete je v dražších lahůdkářstvích, obyčejná produkce, která je ovšem pořád velmi chutná, plove v octovém nálevu slano-kyselé chuti a balením trochu připomíná olivy.
Neuděláte chybu, když kapary použijete podobně jako olivy – tedy na pizzu, těstoviny či salát nebo klidně na chleba s máslem. Snesou delší tepelnou úpravu i konzumaci za syrova. Máte-li nějakou tu rybku, můžete je s ní celkem jakýmkoli způsobem zkombinovat. Chceteli si třeba na chatě udělat něco rychlého a máte těstoviny a rajčata, můžete kapary recept výborně vylepšit. Rajčata pár minut dusíte s kapary, můžete přidat i černé olivy. Dáte vařit vodu, přidáte těstoviny a budoucí omáčku mícháte, aby se nepřipálila. Zhruba v době, kdy jsou těstoviny al dente, bude hotový i sós – můžete jím špagety prostě pohodit, ještě lepšího výsledku dosáhnete ale v kombinaci se strouhaným sýrem.
Čtyři nejzásadnější sýrová slova: zapomeňte na levný eidam. S uleželou goudou, běžným čedarem (který za tepla méně připomíná žvýkačku), nebo aspoň s nějakým bratříčkem parmezánu bude výsledek o tolik lepší než s eidamem, že těch pár korun neušetřených nákupem v akci nebudete litovat.
O autorovi| Jana Kománková, Autorka je šéfredaktorka časopisu Report a DJ Rádia 1
