Spory o Slovanskou epopej Alfonse Muchy připomínají trochu tahanice o rodinný kredenc, který je sice drahocenný, ale trochu de mode a nikam se nevejde. Nicméně vede se už řadu let. V posledních dnech se John Mucha rozhodl hnát Prahu k soudu, aby tak zabránil převozu obřích děl do Prahy, kde mají být vystavena ve Veletržním paláci. Kunsthistorička Vlasta Čiháková Noshiro je předsedkyně Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků a kurátorkou pražské Galerie kritiků v Adrii. Podílela se na zahraničních výstavách Alfonse Muchy a znala se blízce s Alfonsovým synem, spisovatelem Jiřím Muchou.
* LN Kdybychom to chtěli stručně rozplést, o co komu v tom sporu jde?
Slovanská epopej není jen národní památkou, ale také předmětem byznysu, samozřejmě hlavně pro turisty. Proto se Moravský Krumlov brání vrátit ji Praze, přijde o svou stěžejní pamětihodnost. Praha zase cítí povinnost ukázat celek epopeje hlavně Pražanům, zvlášť když krumlovský zámeček je už zchátralý a potřebuje opravu. No a John Mucha Omond by nejraději viděl epopej jako rodinný majetek, ale když to zatím nejde, navrhuje postavit pro ni muzeum v Praze. Jeho oblíbeným místem je, jak jinak, Letná.
* LN John Mucha vystupuje jako přirozený dědic Alfonse Muchy a také v tisku se o něm píše jako o „Muchově rodině“. Jak to ale s tím jeho příbuzenstvím skutečně je?
Mám od něj tři vizitky, a na všech je napsáno John Mucha Omond. Tak se podepisoval ještě v 90. letech, „pouhým Muchou“ se stal až v poslední době. Není ale pokrevním vnukem Alfonse Muchy, Jiří Mucha se nikdy netajil, že je jeho nevlastním synem, a ani ho neadoptoval. A John Mucha se také netajil, že s Jiřím neměli zrovna optimální vztahy.
* LN Argumentuje se údajnou Muchovou závětí, v níž umělec podmínil vystavení epopeje v Praze tím, že metropole vybuduje důstojný pavilon. Existuje taková závěť, viděla jste ji?
Neviděla, ale myslím si, že závěť není podstatná. Spíš musí existovat darovací smlouva městu Praha buď přímo od Alfonse, nebo od amerického mecenáše Charlese R. Cranea, která stanovuje přesně podmínky darování. Jedna věc je postavit pro Slovanskou epopej nový pavilon, druhá věc je najít pouze odpovídající prostor. Podle Obecného zákoníku občanského však darovací smlouvy nesmějí být zpravidla odvolány. Výjimky jen potvrzují pravidlo, proto myslím, že soud není namístě.
* LN Mimochodem, proč vlastně ten milionář Crane Slovanskou epopej sponzoroval ?
Podle mě se Crane stal mecenášem ze dvou důvodů – jednak proto, že se Amerika neúčastnila 1. světové války (vstoupila do ní pozdě a zbytečně), tak se aspoň snažila pomoci všem malým evropským národům usilujícím o samostatnost a republikovou demokracii. Crane se znal dobře s naším budoucím prezidentem Masarykem v americkém exilu, jeho dcera byla na počátku 20. let dokonce krátce provdaná za Jana Masaryka. Také vycítil potřebu podpory slovanské myšlence, kterou vyznával Mucha jako základní kulturní étos nového státu.
* LN A proč nebyla epopej vystavená už za první republiky? Tehdy by snad tomu nemuselo nic bránit.
Ale ona byla vystavená, poprvé to bylo prvních jedenáct hotových pláten v roce 1919 v pražském Karolinu, z toho pět ještě putovalo na výstavu v Chicagu a Brooklynu v roce 1921. Když pak došlo k předání všech dvaceti pláten městu Praha v roce 1928, byla vystavená v Klementinu a v roce 1930 ve Výstavním paláci v Brně. Nebyl pro ni ale nalezen odpovídající prostor, a v 30. letech už panovaly obavy z Hitlera, tak byla patrně evakuována. V Krumlově je vystavena od roku 1963, v červnu teď vyprší zápůjční smlouva s Prahou.
* LN Vy jste dobře znala Jiřího Muchu. On se nějak ve věci epopeje angažoval? Měl nějakou představu, co s ní?
Byla jsem od 70. let celých dvacet let jeho zástupcem pro Japonsko, kde jsem tehdy žila. Měl úzké přátelské vztahy k majiteli japonské sbírky, panu Kimio Doiovi, po jehož smrti přešla dnes tato největší sbírka na světě pod správu muzea Nadace města Sakai u Ósaky. Pan Doi byl velkorysý, často k nám jezdil a sliboval městu Ivančice, že pro jejich stávající Památník Alfonse Muchy postaví přesnou kopii Muzea Alfonse Muchy, které vybuduje v Japonsku. Nebránil se ani podpoře stavby pro epopej v Praze. Nedošlo však k tomu pro jeho náhlé úmrtí, a rok poté, v dubnu 1991, zemřel i Jiří Mucha.
* LN Účastní se toho též Jarmila Mucha Plocková, nemanželská dcera Jiřího Muchy?
K mé radosti se všeho nyní aktivně účastní. Její otec mně ji představil u něj doma na Silvestra roku 1988, ale vůbec jsem mu nevěřila, myslela jsem, že si ze mě dělá legraci. Uvěřila jsem mu až nějaký čas poté, kdy s dr. Janou Brabcovou letěli na zahájení výstavy Alfonse do Tokia a jejich letadlo bylo uneseno do Barcelony. Liboval si, že únosce zvolil správné místo, kde žije jeho dcera, neboť byl na ni velmi hrdý. Jenomže ona musela bojovat o uznání jeho otcovství a autorských práv teď šestnáct let u soudu v Čechách.
* LN Japonci učinili české straně velkorysou nabídku, že pokud část díla zapůjčíme k nim na výstavu, jsou ochotni epopej restaurovat. To bylo dosti překvapivě naší stranou odmítnuto. Jak si to vysvětlit?
Japonci nemají ve zvyku dělat výměnné výstavy, tak se odvděčují za zápůjčky buď vynikající restaurátorskou péčí nebo lukrativním příspěvkem na restaurování. Myslím, že k zápůjčce části obrazů do Japonska by mělo dojít, třeba ve výstavě s japonskou sbírkou až v roce 2013, protože jednou už tam dvě plátna zapůjčena byla, celý cyklus byl dokonce vystaven i v Kremži, a my bychom tím korunovali dlouholetou bohatou spolupráci. Muzeum v Tokiu je nádherné, teď tam končí retrovýstava Augusta Renoira zápůjčkou z Francie a začne retrovýstava Van Gogha zápůjčkou z Amsterdamu.
* LN Vy jste byla u toho, když Japonci objevili Muchu. Co jim na něm přišlo tak blízké?
Myslím, že velmi konvenuje jejich vlastnímu vkusu, stačí vzpomenout na klasické japonské dřevoryty, které inspirovaly i Alfonse. Na počátku 70. let byla secese takovou módní vlnou, kromě Muchy byl v Japonsku uctíván třeba i Erté a Gallé. Publikum ovšem tvoří převážně ženy, mladé i staré. Teď právě v Japonsku probíhá velká výstava Alfonse Muchy ke 150. výročí jeho narození, koná se na několika místech se zápůjčkou od mnoha našich muzeí. A opět má velký úspěch.
* LN Jak se vám osobně vlastně epopej líbí? Z pohledu kunsthistoričky, kritičky, ženy, která má ráda pěkné věci, a nakonec dejme tomu vlastenky?
Já se po revoluci a úmrtí Jiřího Muchy věnuji svému oboru současného umění a nezastupuji už nikoho, ale Slovanská epopej poskytuje z hlediska malířského provedení impozantní podívanou, vzhledem k obrovským formátům a počtu obrazů až skoro vyčerpávající. Obsahově je však eklektická, výběr námětů je příliš epizodický a už ve své době představovala stylový anachronismus. Legrační je, že se Alfons Mucha přátelil v Paříži s protagonistou abstrakce Františkem Kupkou, byli spolu totiž za první války v českých zahraničních legiích.
***
Slovanská epopej není jen národní památkou, ale také předmětem byznysu, hlavně pro turisty. Proto se Moravský Krumlov brání vrátit ji Praze. Praha zase cítí povinnost ukázat epopej Pražanům.
