Když to trochu zjednodušíme, představuje projektový den vyučovací metodu „dva v jednom“. Žáci si při něm osvojí znalost probíraného tématu a současně také jiné, často nové a neobvyklé pracovní postupy. Pro učitele je to vlastně ideální způsob pedagogicko-didaktické „manipulace“, protože atraktivní metodou může dětem představit i téma, které by normálně zařadily do kategorie nezajímavých. Jen si s tím musí dát více práce než s běžnou přípravou. A mít pořád nové nápady.
Na Lauderově škole při Židovské obci v Praze si dal „více práce“ téměř celý pedagogický sbor. Pod heslem „Jak se učíme, když se zvedneme z lavic“, kterým označují styl zdejší výuky, tu tak již potřetí za sebou vznikl celoškolský projekt mapující jedno téma z různých úhlů pohledu.
„Půlročního projektu se účastní žáci celé základní školy i víceletého gymnázia,“ říká ředitelka školy Kateřina Dejmalová. Na zpracování mají pět projektových dnů od září do ledna, to znamená jeden den měsíčně, celou snahu potom završí závěrečná společná prezentace. Na ni jsou zváni rodiče i další partneři či donátoři školy. Slavnostní představení posledního projektu, Židé 20. století, se spojilo s rozdáváním pololetního vysvědčení.
„První stupeň pracuje po třídách, šesťáci a starší děti si spolu se studenty víceletého gymnázia vybírají jednotlivé ateliéry podle svých zájmů, a jak víme, třeba také podle pedagogů, kteří je vedou,“ popisuje ředitelka. Aby byly síly rozloženy rovnoměrně, starají se o jednotlivé ateliéry dva či tři pedagogové současně. Na závěrečné prezentaci pak dostane každý ateliér zhruba deset minut.
Pozornost „vynucená“ zábavou Když máte za úkol zjistit něco o již nežijící osobnosti a je vám dvanáct nebo čtrnáct let, zpravidla se omezíte na pátrání v encyklopedii, na internetu a opakování historických dat a skutků. Co když ale dostanete za úkol nafotit k tématu ilustrační fotografie a celý příběh zpracovat jako fotoromán?
Musíte se najednou pídit po podrobnostech - co se tenkrát nosilo, jedlo, s kým se ten člověk mohl potkat, jaká byla politická situace, jestli měl syny nebo dcery, jaké vlasy měla jeho žena - a také musíte umět trochu fotit a dostat celý příběh do powerpointu.
Když k tomu přidáte trochu humoru, nafotíte to se svými spolužáky a vše také společně odprezentujete, budete za své úsilí odměněni potleskem kamarádů z jiných tříd. A hlavně - ten příběh si zapamatujete. Tak jako si děti z ateliéru Terezy Gafna Váňové budou pamatovat, že Eliezer ben Jehuda byl tím, kdo znovu vzkřísil moderní hebrejský jazyk.
Tereza Gafna Váňová, zástupkyně pro židovskou výchovu, která měla letos celý projekt na starosti, připomíná, že projektové vyučování může mít i svá úskalí. Jedním z nich je fakt, že pozornost dětí během každého projektového dne může kolísat.
„Učitel je zvyklý, že žáci se při běžném vyučování vesměs dokážou soustředit celých 45 minut. Zkuste ale udržet pozornost dětí celé dopoledne, pět hodin! To samozřejmě nejde,“ říká. Každý učitel ovšem ví, že když opadne koncentrace, je potřeba sáhnout po jiném typu aktivity.
Toho se dočkal i Karel Poláček. Třeťáci secvičili krátkou scénku -Poláčkova dcera sedí se svými kamarádkami v kavárně, vzpomíná na dětství a ony se jí ptají, zda je pravda vše, co se o jejím otci říká. A když pozornost k životopisně zaměřeným informacím o autorovi začne slábnout - jde se tančit! Celá třetí třída nacvičila charlestonové vystoupení, samozřejmě v dobových kostýmech.
„Když si téma dobře rozvrhnete, můžete s dětmi během projektových dní jít do muzea, na exkurzi nebo třeba kreslit do parku,“ říká Váňová.
Jak by asi ten příběh vyprávěl někdo jiný?
Máte za úkol představit tvorbu autora, jehož povídky zná díky rozhlasu, televizi a především stálé popularitě každý? I to můžete udělat jinak. Jak by třeba vyprávěla příhodu s vlkem a babičkou samotná Karkulka? Tak nějak postupovali žáci páté třídy, kteří si jako téma vybrali Otu Pavla. Četli, malovali a psali své vlastní povídky, třeba takovou, kdy příběh Smrt krásných srnců vypráví Pavlův tatínek.
Studenti, kteří se zabývali životem Isaaka Asimova, zase pro posluchače připravili Asimonoviny, výsledkem práce týmu sbírajícího informace o nadaci Ort byly její nové webové stránky.
V tématu Židé 20. století musely být zastoupeny i nejvýraznější české a zahraniční osobnosti. Které to ale jsou? Žáci jich předvybrali celkem dvanáct, mezi nimi najdeme vedle již zmíněného Karla Poláčka i Jiřího Voskovce nebo Karola Sidona, ale také Woodyho Allena a Stevena Spielberga.
O tom, která z židovských osobností 20. století je největší, pak nechali hlasovat nejen své spolužáky a pedagogy, ale také „veřejnost“ ve stejnojmenné anketě. Museli připravit hlasovací lístky, stručně přiblížit životy všech nominovaných osobností a domluvit se na způsobu vyhodnocení. Oslovili kolem 450 respondentů, mimoškolní odchytávali na pražských náměstích.
Výzkum pak zpracovali do přehledných excelových grafů včetně rozlišení, jak hlasovala škola a jak ostatní. Největší osobností se podle hlasujících z Lauderovy školy stal Sir Nicholas Winton, člověk, kterému se v roce 1939 podařilo před nacisty zachránit 669 převážně židovských dětí. Mezi „veřejností“ pak drtivě zvítězil Albert Einstein.
