Karel Zich se narodil 10. 6. 1949 v Praze, dětství strávil na Vinohradech. Dědeček byl skladatel a profesor etiky, druhý dědeček člen houslového Ševčíkova kvarteta, strýc hudební teoretik. Karel začal hrát nejdřív na klavír, pak na kytaru, určitě i pod vlivem Radia Luxembourg. Jeho vysílání hltali se spolužákem Michalem Prokopem, s nímž založili rokenrolovou kapelu Framus. Po třech letech studia kompozice na Státní konzervatoři v Praze ho dědičné dispozice nasměrovaly na estetiku a sociologii na FF UK, kde dosáhl titulu doktor filozofie. Při studentské stávce koncem šedesátých let se tam potkal s Jiřím Tichotou, který ho přizval do Spirituál kvintetu. „Pocházel z noblesní rodiny,“ vzpomíná Zdena Tichotová, „což se projevovalo skoro ve všem, co dělal. Byl velmi džentlmenský a ohleduplný. Vybavuje se mi vztah, který měl se svou maminkou. Každá matka by mohla závidět.“
S kvintetem natočil v první fázi LP Písničky z roku raz dva a několik singlů, z nichž v geniálním Černošském ghettu přiznal svou hudební lásku ke králi rokenrolu. Pak mu pozice řadového člena začala být těšná a ve svých pětadvaceti se vrhl na sólovou kariéru. Elpíčko Dům č. 5 (1976) působilo v „temné době“ jako malé zjevení a Zicha katapultovalo ze 112. na čtvrté místo Zlatého slavíka, Pro slibně rozjetou kariéru neodmítl ani podpis Anticharty.
Spolupráce s Lenkou Filipovou přinesla album Mosty a několik cover verzí světových hitů, především Alenku v říši divů od australské béčkové kapely New World (Smokie s ní přišli až tři roky po Zichovi). Skládal si sám i s pomocí Karla Svobody nebo Bohuslava Ondráčka, největšími hity se ale staly předělávky. Zichův záběr sahal od rokenrolu přes country, spirituály a lidovky až k popu. V osmdesátých letech vstoupil „český Elvis“ do KSČ, což později poněkud zmatečně vysvětloval a dodatečně se omlouval.
Přes úspěchy na poli pop-music mu nejvíc svědčil návrat do Spirituál kvintetu, jehož autorské a interpretační zázemí mu slušelo mnohem lépe než „je to paráda, lehnout si na záda“. Při turné bydleli na hotelovém pokoji s Dušanem Vančurou, hráli tenis, jezdili na dovolenou. „On byl neuvěřitelně vytížený člověk, ale i tak nerad odmítal nabídky od pořadatelů. Jednou měl v Tatrách pod Batizovským štítem, asi ve výšce 1800 metrů, telefon. A my slyšíme - ano, samozřejmě, jistě, přijedu, ale bohužel přesně nevím kdy, nemám s sebou diář, promiňte, jsem právě na ledovém poli... Noblesní, slušný a příjemný člověk, milý společník a skvělý muzikant. I ten pop dělal na vysoké úrovni.“
Kromě Spirituál kvintetu vystupoval i sám se sólovým recitálem, v roce 2002 se po čtyřiadvacetiletém manželství, z něhož měl dceru Adélu a syna Karla, rozvedl a oženil se s pětatřicetiletou recepční z Moravy. Rád sportoval na mnoha frontách (tenis, fotbal, hokej, lyže...), s druhou manželkou začal sdílet i potápěčskou vášeň. Ta se mu 13. 7. 2004 stala osudnou. V pouhých pětapadesáti letech dostal při potápění u korsického PortoVecchia infarkt a po vytažení na loď zemřel. Karel Zich natočil patnáct alb a padesát singlů, prodal přes milion desek, odehrál tisíce koncertů.
Z udání na Spirituál kvintet: Záznam z jednání ve věci vystoupení skupiny Spirituál kvintet ve Švihově, 3. 7. 1989. Účast cca 500 osob, podle SPZ shromážděných osobních vozidel převážně z Plzně-města. Věkové složení různorodé. Podle sdělení s. Stuchlové, která se koncertu náhodně zúčastnila, zabezpečovala průvodní slovo sama skupina. To nacházelo značnou odezvu a vytvářelo neúnosnou atmosféru. Z těchto důvodů koncert o přestávce opustila. V průvodním slově zazněly narážky na rozehnání pokojné domonstrace (černochů - boj o svobodu) pendreky a vodními děly, na zpěvačku Martu Kubišovou (příjmení neuvedeno - údajně zapomněli), na televizní seriál Chalupáři, ze kterého se ztratila úvodní píseň, na svobodu a demokracii, na čas rozhřešení, který nastává a v němž budou povýšení ponížení a naopak. Zneužito bylo v souvislosti s uváděním balad slovní hříčky táta Fojt a jeho malý synek zloděj - malý Fojtík, který jako zloděj nemůže skončit jinak než oběšením. Informace bude předána místopředsedovi KNV dr. Heydukovi, ideologickému odd. KV KSČ, KS SNB (v souvislosti s účastí skupiny na Portě).
