KARVINÁ Horníci a politici se spojili, aby alespoň zachytili mizející karvinské nářečí. V to, že ho udrží při životě, už věří jen ti nejodvážnější – proto alespoň společně namluvili jedenatřicet hornických povídek a dvě lidové písně. Staly se součástí CD s názvem Skoro zapómňane – po našymu.
Zprávy o vznikajícím CD vyvolaly v Karviné vlnu zájmu. Denně musí úředníci karvinské radnice i informačních center odmítat zájemce, kteří kvůli CD volají. Prvních pět set kusů, které město vydalo, nepůjde do prodeje, ale zamíří do škol, ke krajanským organizacím a poslouží k prezentačním účelům města.
Vytvoření CD stálo 93 tisíc korun, z toho většinu poskytl krajský úřad, a právě kvůli dotaci nesmí disk sloužit ke komerčním účelům. Už v těchto dnech ale chystá karvinská radnice výrobu dalších. Další stovky CD mají být hotovy příští rok a budou běžně prodejné.
Texty na CD pocházejí z knihy Skoro zapómňane (Téměř zapomenuté), kterou napsal karvinský folklorista a profesor Ostravské univerzity Karol Daniel Kadlubiec. Knihu, pro niž sbíral materiály více než čtvrt století, vydal karvinský magistrát už před pěti lety.
„Šachty měly dříve svoje klubovny, a do nich jsem havíře zval. Sedělo se i čtyři hodiny, vzpomínalo se, vypilo se i nějaké to pivo. Po našymu hovořili už prarodiče těch horníků,“ říká profesor Kadlubiec. Sám od poloviny šedesátých let sbíral slezský dialekt po celém Těšínsku. Důvod vydání CD je podle Kadlubiece zřejmý – zachovat zvukovou podobu karvinského nářečí. „Texty jsme vybrali tak, aby reprezentovaly všechny žánry hornických vyprávění, život v koloniích, zájmy horníků i co se vařilo a jedlo. Jde o skutečné historky ze života, ale také o anekdoty a příběhy vymyšlené. Historky se odehrávají na šachtách, v koloniích i hospodách,“ popisuje.
Jedním z duchovních otců celého projektu a také tím, kdo některé povídky ve studiu Českého rozhlasu v Ostravě načetl, je bývalý karvinský primátor Lubomír Kuznik (ČSSD). „Česky jsem se naučil mluvit vlastně až v šesti letech ve škole,“ vzpomíná. V dnes už prakticky zlikvidované hornické kolonii v Karviné 2 mluvili „po našymu“ na přelomu padesátých a šedesátých let všichni – Češi, Poláci a Maďaři, kteří přišli na Karvinsko za prací. Kuznik dodává, že nářečím se domluvil i později na východním Slovensku, kde sloužil na vojně. „Toto lašské nářečí je, nebo spíše bylo, hodně rozšířené. Ve slovenském Svidníku nebo ve Stropkově se mluvilo prakticky stejně jako u nás,“ tvrdí Kuznik.
Také Jan Zolich, další z mužů, kteří disku zapůjčili svůj hlas, vyrůstal v kolonii v Karviné 2. „Doma jsme mluvili jen po našymu, ve škole zase jen spisovně,“ vzpomíná Zolich, který je horníkem na karvinském dole ČSA. Název CD je podle něho namístě. „Naši mladí už nářečí skoro nerozumějí. Dobře, že CD vzniklo. V Evropské unii si přece těchto věcí váží a chrání si je,“ míní Zolich.
Na karvinském zámku Fryštát pokřtil v pondělí večer spolu s profesorem Karolem Danielem Kadlubiecem CD i náměstek karvinského primátora Zbyněk Gajdacz, který také načetl na CD tři povídky. Jednu z nich i o tom, jak havíř vařil samohonku. „Doma v rodině prakticky česky nemluvíme. S rodiči i s bratry se domlouváme jenom nářečím. Bohužel, nářečí odumírá a nemá termíny pro mnohé moderní výrazy, tam si musíme vypomáhat češtinou,“ lituje Gajdacz. Podle něj je jen otázka desetiletí, kdy „po našymu“ zcela zanikne. „Asimilační proces je neúprosný. Nářečí jistě zahubí,“ předpovídá. Sám prý to pozoruje na dcerách, které dávají jednoznačnou přednost češtině.
***
Originální a české názvy povídek *Jako hawiyrz Bártek wylyczól swojóm babe: Jak havíř Bártek zfackoval svoji ženu * Panie hajer, dlógo móm jeszcze do pyndzyje?: Pane vyučený horníku, jak dlouho mám ještě do penze? *Jako hawiyrz warzil samogóne: Jak havíř vařil samohonku *Co ogródek dol, to se jadlo: Co zahrádka dala, to se jedlo
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
