Komunistické vedení města si listopadové události po dlouhé roky nepřipomínalo a zástupci KSČM nepřišli ani tentokrát. Věnec k pomníku T. G. Masaryka položili tři muži - primátor Tomáš Hanzel (ČSSD), jeho náměstek Petr Juras (ODS) a poslanec Jaroslav Krupka (ODS). Vše trvalo jen pár minut a náměstí bylo rychle opět liduprázdné.
Proč si město připomíná státní svátek až letos? „Bylo to lokální politickou situací,“ míní poslanec Krupka. Hornická Karviná patřila vždy k baštám komunistů, i v letošních komunálních volbách tu dostali třiatřicet procent hlasů.
V Karviné bylo mrtvo i v roce 1989, říkají lidé
Proti roku 1989 to není žádná změna. „Tady to bylo mrtvé. Karviná se spíš připojila potichu,“ vzpomíná na dobu před sedmnácti lety dnešní mluvčí města Jaroslav Nakládal, v roce 1989 pracovník okresního kulturního střediska. Primátorův náměstek Juras byl tehdy studentem čtvrtého ročníku Palackého univerzity v Olomouci. Dodnes si pamatuje kontrast mezi bouřlivou atmosférou ve studentské Olomouci a tím, co zažil po příjezdu domů do Karviné. „Na náměstí stála vlečka, kolem ní byl hlouček lidí. No tady to ještě potrvá, říkal jsem si,“ vzpomíná.
Věnec pokládal primátor Hanzel, který paradoxně má vzpomínky nejmenší - v listopadu 1989 chodil do osmé třídy základní školy a vyrůstal v Orlové. „Seděli jsme s rodiči u televize a vše sledovali,“ vybavuje si. Demonstrací se ani příliš účastnit nemohl, v Karviné či v Orlové prakticky žádné nebyly. Vzpomínka zůstala primátorovi alespoň ze základní školy. „Jako obvykle jsme tehdy naši učitelku oslovili ,soudružko' a ona se ohradila, že není žádná soudružka, ale paní učitelka,“ směje se Tomáš Hanzel.
Proč si tedy včera konečně po sedmnácti letech vedení města listopad 1989 připomnělo? „Považujeme toto datum za významný přelom v dějinách České republiky,“ vysvětluje primátor. Právě jeho strana, která roky zůstávala po boku komunistů, se po říjnových volbách dohodla na spolupráci s ODS. Komunisté nesou vyřazení ze hry velmi těžce a včerejšího pietního aktu se samozřejmě nezúčastnili.
Bývalý komunistický primátor Antonín Petráš již nyní čeká, že se chování nového vedení města odrazí na výsledcích příštích komunálních voleb. Jak v Karviné revoluce před sedmnácti lety probíhala, dokládá už fakt, že tehdejší komunistický předseda Městského národního výboru Jaroslav Věncek zůstal až do roku 1994 karvinským starostou.
Revoluce? Hlavně nezašpiňte koberce!
Na místním národním výboru byla jako řadový pracovník zaměstnána i manželka dnešního poslance Jaroslava Krupky. „Pracoval jsem v Ostravě a tehdy už tam všichni nosili trikolory. Když jsem se s ní ale objevil na karvinském národním výboře, dívali se na mne s podivem. Známí lidé mne pak upozorňovali, že tady v Karviné ještě nejsme tak daleko,“ vzpomíná Krupka. Ledy začaly podle pamětníků pukat až v okamžiku, kdy předseda MNV Věncek někdy na konci roku 1989 „položil knížku“, tedy vystoupil z KSČ.
Dobu KSČ v Karviné krom jiného připomíná velká budova, ve které dnes sídlí Slezská univerzita a konají se v ní i zasedání městských zastupitelů. Budova byla slavnostně otevřena v roce 1988 a sloužila jako obrovský sekretariát Okresního výboru KSČ. V podzemí nechyběl ani betonový bunkr. Do něj se mohly schovat zhruba dvě stovky dobře prověřených soudruhů, kdyby začala atomová válka. Sídlo komunistů obklopovaly mnohé legendy.
Mluvčí města Nakládal byl členem delegace Občanského fóra, která se vydala do sídla komunistů pátrat po archivech a také po vysílačkách, kterými měli být údajně karvinští soudruzi spojeni s těmi pražskými. „I když jsme prolezli i podzemí, nic jsme nenašli,“ přiznává. „Jen správce nás varoval, ať jim tam neušpiníme koberce. Že prý byly drahé,“ říká mluvčí.
