Po Kanárských ostrovech, kde platí zákaz býčích zápasů od roku 1991, končí korida i v regionu, který usiluje o úplnou autonomii.
Řada Španělů za tím proto vidí politické rozhodnutí.
BARCELONA/PRAHA Pro jedny verdikt ničící dlouholetou tradici a ohrožující ekonomiku, pro druhé konec veřejného týrání zvířat. Tak lze shrnout reakce na včerejší verdikt parlamentu v Katalánsku, druhém nejlidnatějším územním celku ve Španělsku, který od roku 2012 zakazuje konání býčích zápasů.
Nutno podotknout, že nešlo o nijak jednomyslné rozhodnutí – pro zákaz se vyslovilo 68 poslanců, proti 55. A není divu. Přestože zájem o býčí zápasy upadá, a to nejen v Katalánsku, ale v celém Španělsku, dál za nimi stojí poměrně silná lobby těch, které živí. Řeč je hlavně o výrobcích tradičních kostýmů pro toreadory, ale i o velkovýrobcích speciálních krmiv nebo o chovatelích zápasnických býků.
Korida je v neposlední řadě i lákadlem pro turisty, kteří touží zakusit to, o čem tak podmanivě psal například Američan Ernest Hemingway.
Rozprava se v katalánském parlamentu táhla od konce loňského roku, a to na základě iniciativy ochránců zvířat, kteří dali dohromady petici s názvem „Prou!“ (v překladu Dost!), pod níž se podepsalo na 180 tisíc lidí.
Jednání o zákazu býčích zápasů mělo ale ještě jeden rozměr: lze jej chápat i jako gesto, kterým se Katalánsko zviditelňuje na mapě Španělska, gesto, které má stvrzovat jeho autonomii, zkrátka gesto, které svým způsobem dává zbytku Španělska najevo, že si Katalánci přece jen vládnou sami, i když nevyšly nedávné snahy separatistů o úplnou samostatnost. Přestože to poslanci i někteří komentátoři jako možný motiv schválení zákazu býčích zápasů popírali, řada lidí měla jiný názor. Jedním z nejhlasitějších byl šéf Unie výrobců krmiv pro zápasnické býky Carlos Nuňez, který agentuře Reuters řekl, že šlo „jednoznačně o politické rozhodnutí“.
Ztráta stovek milionů eur?
„Existují i takové tradice, které jednoduše nelze udržet, zatímco se společnost mění,“ nechal se slyšet Josep Rull, poslanec za nacionalistickou stranu Konvergence a jednota (CiU).
„Zakázat býčí zápasy v době ekonomické krize je čiré bláznovství,“ nechal se během debaty v parlamentu slyšet poslanec za konzervativní Lidovou stranu Rafael Luna. Argumentoval mimo jiné čísly ze studie, kterou nechali vypracovat ti, co lobbovali proti zákazu. Podle ní se ročně jen za vstupenky na býčí zápasy vybere ve Španělsku a ve Francii 100 milionů eur.
Svůj projev pak Luna vyztužil i katastrofickým scénářem, podle nějž se po zákazu koridy octnou na dlažbě desetitisíce lidí, které pak bude muset živit stát.
Na rostoucí nezaměstnanost Španělé slyší – země patřila k těm, které zasáhla ekonomická krize nejbolestněji. Ani tento argument ale býčí zápasy v Katalánsku nezachránil.
„Parlament vyslyšel hlas společnosti, která přehodnocuje své tradice,“ uvítala verdikt poslanců Anna Mulaová z hnutí Prou!.
Věčná inspirace Do debaty se zapojila řada lidí z celého Španělska, včetně kulturologů a filozofů. Býčí zápasy totiž inspirovaly nejen Hemingwaye, ale i malíře Pabla Picassa nebo básníka Federica Garcíu Lorcu, argumentovali jejich zastánci.
„Není to žádná krutá show,“ namítl zpravodaji agentury Reuters jeden z nejuznávanějších toreadorů Serafín Marín. „Je to přesně naopak. Je to show, která dává vzniknout uměleckým dílům, show, v níž nasajete atmosféru souboje býka s člověkem a v níž čelí člověk i zvíře stejnou měrou riziku, že zemřou.“
***
„Existují i takové tradice, které jednoduše nelze udržet, zatímco se společnost mění.“
Přestože zájem o býčí zápasy upadá, dál za nimi stojí poměrně silná lobby těch, které živí
