Ještě před týdnem jsem tu mohl žertovat na téma „to jsem zvědav, kolik expertů bude v pondělí tvrdit, že volební výsledek čekali“. Dnes si na podobné žertování netroufnu. Nevěřím, že s takovou tezí někdo vyrukuje. Výsledek 23:3 je výprask, který přesahuje meze realistické představivosti. Jiří Paroubek ho komentoval slovy, že byla překreslena politická mapa. Má i nemá pravdu. Mapa byla překreslena v tom smyslu, že nyní je jasně vidět to, co tu bylo už před tím. Stojíme před realitou. Občanští demokraté teď hovoří o nutnosti změn a o tom, že výsledky voleb musí dovést stranu ke katarzi, tedy k vnitřní očistě. Tohle vyčištění vnitřních brýlí ale čeká nás všechny. Volby ukázaly, jak to s námi je.
Jsou reakcí na pokusy Topolánkovy vlády o některé reformy. Samotná ODS je strana, která si počíná jako západní sociálnědemokratické strany. Naši sociální demokraté jsou na pozici západních komunistů a naši komunisté jsou na pozici východních komunistů. Reformy prosazené jen s pomocí poslanců, kteří přeběhli za nejasných okolností, jsou tak opatrné a vypolštářované, že mnohdy ani reformami nejsou. Přesto volič řekl NE.
Je zbytečné plácat něco o tom, že „pravicový volič zůstal doma“. Není žádný pravicový volič, je to fiktivní figura jako klekánice nebo bludička. Našinci vyhovuje socialismus, bez ohledu na to, jestli má nebo nemá lidskou tvář. Musí to být takový socialismus, ve kterém je všechno k dostání a v televizi se hrají krváky a cajdáky a na dovolenou se může jezdit do Bibione v Itálii, kde se se našinec domluví u tamních obchodníků česky. Takový socialismus, ve kterém se v novinách píše o tom, kdo se s kým vyspal a kdo koho zapíchl. Nenechme se mýlit, že před časem volič napráskal sociálním demokratům. Nebylo to proto, že nechtěli reformy, ale proto, že kryli Grosse, o kterém se v novinách psalo, že je zloděj a kamarádí se s majitelkou bordelu.
Naše politické strany tohle všechno vědí. Proto jsou komunisté tak sebevědomí, a proto se jim sociální demokraté se psí dychtivostí lepí na ideologický šos. Vědí to pochopitelně i občanští demokraté. Ti vedou opatrnou sociálnědemokratickou politiku, a aby to nebilo do očí, přinejmenším někteří z nich vyvolávají liberální hesla o volné soutěži a odpovědnosti jednotlivce, a také hodně toho napovídají o svobodě. Jediné, čím se ODS liší od soupeřů, je míra odpovědnosti. Reformy, o něž se pokusili, jsou nezbytné. Jenže jsou vypolštářované výjimkami a kompenzacemi a ohledy na toho a ohledy na onoho. Systém polštářů je tak složitý, že je nepochopitelný, a navíc je našinec nechce vidět. Tomu stačí, že ODS daňově zvýhodnila bohaté a „nám“ napařila třicet korun za návštěvu u doktora. Tudíž, pryč s ní.
Takový pohled na naši společnost je jediná reálná katarze, které můžeme dosáhnout po analýze výsledků posledních voleb. Všechno ostatní je jen stínové divadlo. Topolánek možná vymění některé ministry, asi ministra Julínka, který prokázal největší odvahu a kompetentnost z celé řady ministrů zdravotnictví, jaké jsme měli, a snad i popustí Bémovi post předsedy strany, aby byl od Klause na chvíli pokoj. Bude to vydáváno za katarzi. Bude to jen chabá reakce na tvrdou skutečnost, že jsme takoví, jací jsme, a jiní nebudeme. A tohle poznání je jediná katarze, která má smysl.
***
Vyčištění vnitřních brýlí čeká nás všechny. Volby ukázaly, jak to s námi je.
