Vzájemnými invektivami se na serveru Česká média častují radní Českého telekomunikačního úřadu Petr Štěpánek a redaktor Reflexu Jan Potůček. Vedou spor, zda je jedna z pěti nových radních České televize Dana Makrlíková ve střetu zájmů, když po zvolení do rady zůstala mluvčí telekomunikačního úřadu.
V Reflexu Potůček nastínil situaci, kdy by se televize dostala do sporu s ČTÚ a novináři by po Makrlíkové chtěli vyjádření jak za úřad, tak za radu: „Pozice to je opravdu schizofrenní, a i když neodporuje zákonu, dobrým mravům určitě.“
Problém je, že „dobré mravy“ si v českém mediálním rybníčku představují různí lidé různě. V prostředí, kde radní veřejného úřadu rámuje svůj nesouhlas s údajně „čistě ideologickým“ komentářem Lidových novin o tom, proč nejsou někteří pro členství v televizní radě vhodní, slovy, že jde o „esenciální výplod,ýbrmenše‘ z nechvalně proslul,kulturně-mediální fronty‘ spíchnutý podle mustru z pomyslné rukověti aktivisty nepolitické politiky“, pak asi nezbývá než se řídit striktně jen zákonem, chceme-li se dobrat něčeho smysluplného.
Podle zákona o České televizi je členství v televizní radě neslučitelné mimo jiné „s jakoukoli funkcí ve veřejné správě“, jako je třeba vedoucí tiskového odboru. Tou na jihočeském hejtmanství zůstává rozhlasová radní Maria Ptáčková, ale Makrlíková jí v ČTÚ už není. „Hned po zvolení, ve čtvrtek 20. března, jsem rezignovala na funkci vedoucí oddělení vztahů s veřejností,“ napsala LN. Tiskovou mluvčí zůstala, to už je ale „jen“ zaměstnanecký poměr. Jiná věc je, že mluvčí zpravidla disponují sumou informací, a mnohde jsou proto chápáni jako vysocí manažeři. Splňují pak ustanovení zákona, že „nesmí zastupovat obchodní zájmy, které by mohly být v rozporu s výkonem jeho funkce nebo by mohly ohrozit důvěru v nezávislost nebo nestrannost jeho rozhodování v radě“?
Aje povolání mluvčího pro radního z hlediska střetu zájmů „závadnější“ než angažmá v médiích? To se týká nejen Makrlíkové, která zůstává i autorkou příspěvků do pořadu Receptář prima nápadů v jedné z komerčních televizí, ale i rozhlasových radních Jaklové (píše právě pro server Česká média mediálního lobbisty a majitele regionálních televizí Jaroslava Berky), Zelenky (i po zvolení moderoval v parlamentní televizi 24cz) či televizního radního Uhla (je komentátorem deníku Právo). Má být veřejnoprávní radní jinde úplně nečinný? Chceme v radách zároveň odborníky a úspěšné osobnosti? Pak zbývá rozhodnout, o kolik zvýšit finanční odměnu za členství, když ve svých dosavadních (i mediálních) zaměstnáních si skuteční odborníci vydělají násobně víc.
Konečně, usuzovat, kdo z radních vyhovuje, lze i z jeho předchozího působení. Jan Macháček v HN připomněl, že čerstvý radní České televize Milan Uhde se jako člen rozhlasové rady před dvěma lety „zasazoval o postih redaktorů náboženského vysílání ČRo kvůli příspěvku, který kritizoval prezidenta Klause“, přesto je Uhde „dobrým kandidátem“. Apodle Petra Štěpánka „doslova ideálním pretendentem na členství v mediální radě“.
O autorovi| Ondřej Aust, redaktor Lidových novin
