Venezuelští voliči si již tuto neděli zvolí nový parlament. Opozice vsadila na kampaň „od domu k domu“. Nevyhýbá se ani chudinským čtvrtím.
CARACAS Ramon Lopez je z těch kandidátů, kteří ve své kampani věří hlavně v intenzivní přímý kontakt s voliči. Již poněkolikáté se se svým týmem vydává strávit den pochůzkami po chudinských čtvrtích, takzvaných slumech, rozesetých na svazích Caracasu. Od domu k domu, v džínách, tričku a své volební kšiltovce chce tváří v tvář přesvědčit voliče, aby dali důvěru právě jemu.
Týden před koncem volební kampaně kulminuje v ulicích venezuelského hlavního města agitační aktivita kandidátů do Národního shromáždění. Strategie vládních socialistů sází na charisma prezidenta a šéfa strany Huga Cháveze a projekt Kampaň Bolivar 200. Opoziční volební koalice Unidad – Jednota – čítající přes 30 stran a hnutí volá po změně a udržení demokracie. Ramon Lopez kandiduje za opoziční stranu El Nuevo Tiempo v oblasti El Valle v Caracasu, známé pro své četné chudinské čtvrti – barrios. Kriminalita v chudých barrios je permanentně velmi vysoká a životní úroveň většiny jejich obyvatel se ani přes vzdělávací a zdravotní mise Chávezovy vlády příliš nemění. Rozčarování a současná voličská skepse zde proto poprvé nahrávají vítězství opoziční koalice. Přátelské polibky i rozhořčení Procházíme uličkami plnými drobných prodejců a Maribel, čtyřicetiletá inženýrka a členka Ramonova volebního týmu, poznamenává:,,Tady všude, kde dneska bez problémů agitujeme, nás ještě před dvěma lety nenechali ani projít. Agresivita vůči komukoli z opozice byla hodně vysoká.“ Zato dnes si tu Ramon s lidmi potřásá rukou a ujišťuje o své odhodlanosti změnit poměry v zemi. Lidé ho přijímají se zájmem a využívají příležitosti k vlastním návrhům a postřehům.
Nechybí potřásání rukou, politická obětí ani přátelské polibky. Voliči zas a znovu rozhořčeně zmiňují vysokou kriminalitu, nedávná fatální selhání vlády a svou nelepšící se životní úroveň, tolik typickou pro venezuelské lidové čtvrti.,,Jsem s tebou, každý hlas se počítá. My všichni už chceme změnu,“ povzbuzuje poslanecký kandidát jednu z kolemjdoucích. Drobná šedesátnice dychtivě přikyvuje, bere si zvědavě všechny letáky a s volebním manuálem v ruce chce vědět:,,A jak pro tebe teda můžu volit ?“
Volební mechanismus v současné Venezuele totiž není nic jednoduchého. Loňská reforma proměnila dosavadní jednoduchý proporční systém podobný tomu českému v hybridní kombinaci jmenných a stranických kandidátek. A tento rok se bude zároveň s Národním shromážděním volit také 12 poslanců do Latinoamerického parlamentu. Již více než 6 let se navíc využívají volební počítače a celý proces je elektronický. Ve volební místnosti na Venezuelce čekají digitální snímače otisků prstů, volební automat a nesmyvatelný inkoust, který zabraňuje volit stejné osobě pod různou identitou.
„Pochyby o vlastní technologické kapacitě a nervozita vedou pravidelně téměř k nervovému kolapsu některých voličů. Stává se to hlavně v chudších okrscích, kde volí lidé bez zkušeností s moderními technologiemi,“ vysvětluje Natalia Armanová, častá členka volební komise. Proti technologické bariéře se pravidelně měsíc před volbami snaží bojovat i Národní volební rada. Kromě osvětových spotů ve veřejnoprávní televizi Rada pořádá také interaktivní volební veletrhy a simulace po celé zemi, díky nimž se informovanost každým rokem zlepšuje.
Ramon se svým patnáctičlenným týmem nasedá do dvou bílých džípů. Ty jsou pro okolní strmý terén nutností a místním slouží jako jediná veřejná doprava. Na vrcholku jednoho z kopců barria celý tým vystupuje a mizí mezi nízkými cihlovými domky – hrubými stavbami bez omítky – a sestupuje křivolakými uličkami. To vše bez jakéhokoli policejního doprovodu a eskort, které jsou v podobných čtvrtích často nezbytné. „Dnes nemáme strach, v oblasti se pohybujeme už pět měsíců a za celou dobu k žádnému napadení nedošlo. V přístupu a toleranci vůči opozici se hodně změnilo,“ vysvětluje další člověk z Ramonova volebního týmu.
„Mně už je to jedno, kdo vyhraje“ Předvoj modrého týmu otevírá postupně mnohé dveře a představuje kandidáta, který často tráví několik minut uvnitř domu. Reakce na volební návštěvu jsou vesměs pozitivní, ale i váhavé. „Mně už je to jedno, kdo vyhraje. Pro mě se tím stejně nic nezmění. Nemá smysl chodit volit,“ míní Antonina, jedna ze starších žen, se kterou si Ramon přes okno snaží popovídat. Další z žen, Maria, je sdílnější a kritizuje nedostatek investic do rekonstrukce a údržby čtvrti.
Podél polorozpadlých domů, betonových schodišť a chodníčků se povalují hromádky odpadků a psích výkalů. Opodál se místní snažili svépomocí opravit přívod vody, která však stále vytéká na chodník. „Bydlím tu 25 let a ještě nikdy tahle schodiště nikdo nepřišel opravit. Za tmy je to nebezpečné, je snadné z něj spadnout,“ říká Maria.
Agitační pochůzku končí Ramon na malém hřišti, kde skupina místních mužů tráví odpoledne hraním petanque (bolas criollas) a popíjením piva. Kandidát se s celým týmem vmísí mezi hráče a s pivem a nezbytnou cigaretou v ruce odpočívá. Atmosféra je uvolněná a hráči jej vybízejí, ať se přidá. To se také bez dlouhých průtahů stane.
O autorovi| NINA HÖNIGOVÁ, spolupracovnice LN ve Venezuele
