Maxi, ty jsi zešílel. Jestli budeš chtít najít číslo 216, tak ho uvidíš všude kolem sebe. 216 kroků z ulice ke dveřím, 216 vteřin strávených ve výtahu... Začneš totiž filtrovat všechno ostatní. Ale poslouchej mě dobře: jakmile opustíš striktní vědecké metody, přestáváš být matematikem. A stáváš se numerologem!“
Takhle se do svého žáka pustil starý matematik Sol ve filmu Darrena Aronofskyho. Jeho hrdina, matematik Max Cohen, je posedlý touhou nalézt posloupnost 216 čísel, která mu otevřou cestu k pochopení fungování světa. Výtka jeho učitele ho dokázala na chvíli snést zpátky na pevnou zem.
Hlas rozumu ale bohužel nemá k dispozici každý, a proto se mezi námi množí zástupci podivných živností, z nichž se numerologové počítají mezi ty nejpodivnější.
Esoterický byznys Je třeba uznat, že numerologie neboli nauka o skrytých významech čísel má všechny předpoklady pro to, aby se na poli esoterického byznysu patřičně prosadila. Její základy jsou dost jednoduché, takže jí může porozumět každý, kdo umí počítat na prstech, a provozovat každý, kdo se dokáže tvářit patřičně tajemně. Zároveň skýtá i dostatečné množství prostoru pro Velké Mistry, kteří k počítání prsty nepotřebují a ukryti za hradbami Zlatých a internetových stránek nabízí výpočty „osobní roční vibrace“, „karmických trojúhelníků“ a podobných nesmyslů.
Nejkrásnější na numerologii ale je, že ji založil člověk, kterého všichni známe ze školy. Pythagoras.
Starořecký zakladatel matematiky razil myšlenku, že všechno dění světa se dá popsat a vyjádřit čísly. Čísla miloval pro jejich univerzálnost a jednoznačnost a přísně eliminoval všechno, co by do jejich řádu vneslo náznak zmatku. Když prý zjistil, že mezi obvodem a průměrem kruhu neexistuje jednoznačný vztah, považoval to za projev chaosu a přikázal to svým žákům tajit. Je tedy divné, že si ho za svého patrona zvolili právě numerologové, kteří na rozdíl od něj čísla ohýbají, jak se jim (a jejich zákazníkům) zlíbí.
Pythagoras a jeho následovníci se snažili popsat svět pomocí čísel. Numerologové se snaží popsat čísly lidskou osobnost a ze vztahů mezi nimi vyčíst, co nás v životě čeká. Odvolávají se při tom na různé důvěryhodné zdroje, jako je Bible a Tóra, které prý nejsou ničím jiným než zakódovanými numerologickými příručkami. S čísly toho dokážou navyvádět tolik, že jenom na výčet všech numerologických dovedností bychom potřebovali pořádně tlustou knihu. Zkusme se tedy podívat blíže jen na nejpopulárnější číslovědnou disciplínu - na takzvaná osobní čísla.
Každý z nás je číslo Podle této teorie lze každému člověku připsat jakési osobní číslo, které vyjadřuje jeho osobnost. Vypočítává se všelijak, ale nejpopulárnější metoda je práce s datem narození a jménem osoby.
Dát dítěti jméno je podle numerologů zásadní rozhodnutí, které ovlivní jeho život. Každé písmeno abecedy má totiž přisouzeno určité číslo a součet čísel každého jména určuje osud každého z nás. Teorie jistě hezká. Bohužel naráží na problém, že na světě neexistuje jeden společný jazyk, natož jedna společná abeceda. Jak se s tím vypořádali numerologové? Vymysleli systémy naroubované na jazyk té země, ve které zrovna balamutí své klienty. Proto existuje metoda hebrejská, chaldejská, fonetická a spousta dalších. Je jasné, že při jejich použití dostaneme pokaždé jiný výsledek...
Ve srovnání se jmény se zdá být sčítání čísel v datu narození poněkud spolehlivější metodou. Datum se dá vyjádřit číslem a čísla jsou stejná po celém světě. V čem je tedy problém? V samém základu, tedy v kalendáři. Těch sice neexistuje tolik jako abeced, ale na to, abychom se na ně mohli obrátit jako na univerzální systém, je jich až dost. A zase si můžeme vybrat, kterým se chceme řídit. Juliánským? Hebrejským? Islámským? Perským? Mayským? Nebo snad indickým? Nebo se chcete spolehnout na náš gregoriánský, jehož počátek vypočítal velmi pochybným způsobem mnich Dionysius Exiguus až v roce 525?
Je až s podivem, že nikomu ze zastánců numerologie nepřipadá divné, že jejich „starobylá“ moudrost pracuje s tak novodobými vynálezy, jako je kalendář. Nebo že roubují univerzální jazyk čísel na něco tak nedokonalého, jako je abeceda.
Čísla v sobě opravdu skrývají mocný nástroj k poznání fungování světa a vesmíru. Tušili to už staří Řekové, věděl to i Galileo Galilei, když prohlásil, že kniha přírody je psána matematickou řečí. Svá tajemství ovšem nevydávají snadno. Kdyby chudák starý Pythagoras věděl, že po nich chceme, aby je vyjevila každému, kdo se naučil sečíst písmena ve jméně, asi by hořce zaplakal.
***
Velcí Mistři nabízejí výpočet osobních ročních vibrací, karmických trojúhelníků a podobných nesmyslů. A byznys jim jen kvete.
