Výsledky výzkumu publikovaného ve včerejším vydání uznávané vědecké revue Proceedings of the National Academy of Sciences však tuto hypotézu zpochybňují. Studie týmu vedeného Adamem Boykem z Katedry biologické statistiky a výpočetní biologie na Cornellově univerzitě totiž dokládá, že genetická rozmanitost afrických psů není o nic menší než ta, která byla zjištěna mezi jejich východoasijskými příbuznými. Výzkumníci k tomuto závěru došli poté, co analyzovali DNA z krve 318 psů z vesnic v Egyptě, Ugandě a Namibii.
Získané poznatky přivedly Adama Boyka k přesvědčení, že teorie o asijském původu psů není řádně podložená. „Důvod, proč východoasijští psi působí rozmanitěji než zvířata z jiných částí světa není ten, že by zde skutečně panovala větší genetická rozdílnost. Jde jen o následek skutečnosti, že tam žije více nešlechtěných, na ulici žijících psů. Ti se od sebe přirozeně liší víc než cíleně šlechtění jedinci,“ uvedl americký vědec.
Všechny vzorky krve odebrané během práce v Africe obsahovaly DNA svědčící o tom, že jde o potomky šedých vlků (na snímku). Poznatek, že právě tato zvířata jsou předky dnešních psů, tak byl znovu potvrzen. Z nových zjištění neplyne ani to, že by byl východoasijský původ psů vyloučen. Nyní jde však už jen o jednu lokalitu z mnoha. K domestifikaci psů mohlo dojít kdekoli na euroasijském kontinentu, kde se lidé střetávali s šedými vlky.
Vědci nyní shromažďují DNA volně žijících psů napříč Eurasií, od Portugalska po Papuu-Novou Guineu. Doufají, že právě důraz na běžné, na ulicích žijící psy jim umožní určit, kde je genetická diverzita skutečně největší.
