PRAHA Na železniční zastávce Pyšely je Petra Škeříková jako doma. Nastupuje tu téměř každý víkend, když se vrací ze své chaty ve stejnojmenné středočeské obci zpátky do Prahy. Na podzim nově zrekonstruovanou zastávku ale nemá ráda. „Na nástupišti ve směru na Prahu tu po přestavbě není ani jedna lavička,“ zoufá si Škeříková. A není divu. Z chatové osady na nádraží chodí totiž skoro čtyřicet minut a nějaké místo k sezení by tak docela uvítala. Smůla.
Správa železniční a dopravní cesty (SŽDC) na zastávku namontovala lavičky jen v protisměru, a to ještě v mnohem menším počtu, než jich tu bylo původně. Důvodem je strach z vandalismu. „Odstranit lavičky je jedno z nejjednodušších a nejlevnějších opatření vůči vandalismu. Pokud tam ta lavička nebude, tak nám ji nikdo nezničí,“ říká mluvčí SŽDC Pavel Halla. Podle něj si lidé mohou o lavičky zažádat. „Stačí svou prosbu nahlásit výpravčímu na nejbližším nádraží a ten už pak osloví našeho krajského správce, který může zjednat nápravu,“ vysvětluje.
Vandalismus je podle Hally stále větším úskalím. SŽDC odhaduje škody na desítky milionů korun ročně. Kromě laviček trpí hlavně skleněné výplně protihlukových stěn, které vandalové pravidelně rozbíjejí. SŽDC tak začíná přecházet na jakousi protivandalskou architekturu. Na nejproblémovějších místech, tedy na periferiích velkých měst, vznikají takzvané zastávky typu antivandal. Tyto celobetonové konstrukce se sedadly zalitými do zdí se nedají zničit.
Přibývají i zastávky, kde skleněné části nahrazují odolnější plechy. Jednou z nich je pražská stanice Měcholupy. Skleněné přístřešky tu vznikly při kompletní přestavbě před třemi lety. Od té doby je už vandalové několikrát rozbili. Správci železnic za opakované opravy zaplatili 655 tisíc korun. Výsledek je prostý. Od letoška už se cestující schovávají před deštěm pod plechovou střechou. Podobně je na tom i zastávka Plzeň-Skvrňany. I tu čeká kvůli častému zasklívání oplechování. „Takových stanic bude přibývat. Hledáme stále odolnější konstrukce, které útok vandalů snesou,“ říká Halla.
