Sobota 22. ledna 2022, svátek má Slavomír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Kde se v Praze vzaly tajemné zednářské knihy? Původ sahá až k prověrkám nacistů

Česko

  6:00
V roce 2013 narazila Národní knihovna na problém. Musela zjistit, kde se vzal fond asi půl milionu knih uložených v jejich skladech. Z této masy pak vyčnívaly regály s knihami ve vazbě ze světle modrého plátna. Šlo asi o čtyři tisíce knih německých zednářských lóží. Záhadou ale bylo, kdo je shromáždil a jak se do knihovny dostaly.

Zednáři foto: ČTK

Dlouhé pátrání po jejich cestě se zúčastnil bývalý ředitel technické knihovny v Liberci Adam Kretschmer, který je popsal ve Sborníku Národního muzea v Praze. Ukázalo se, že odpovědi leží v 80 let staré historii.

Svobodní zednáři se v Německu stali centrem pozornosti již ve 20. letech minulého století. Tehdy dostala Himlerova SS speciální úkol, najít mezi členy nacistického hutí členy zednářských lóží. V roce 1931 vstupuje do SS Reinhard Heidrich a chce zadání rychle splnit. Jednou z cest k cíli byly zednářské ročenky, které obsahovaly aktualizované seznamy všech lóží a jejich členů. SS tedy přistupuje k rázné akci a už v roce 1933 zabavuje v Düsseldorfu archiv lože Zu den drei Verbündenten.

Další zábory pak rychle následovaly. Jako centrální sklad zabavených knih slouží v této době knihovna v Mnichově. V roce 1938 nastoupil k SS „intelektuál“ Franz Alfred Six, který dostal problematiku zednářské literatury na starost. Knih ale začíná rapidně přibývat. Například po anšlusu Rakouska přivezlo speciální komando z tamních lóží až 60 tisíc svazků.

Vůdce SS a gestapa Heinrich Himmler (vpravo)

Jako hlavní úložiště pro narůstající množství knih vybral proto Six sídlo jedné z devíti německých loží - Velké provinciální lóže svobodných zednářů Německa v Berlíně. Začíná ale válka a knihy jsou v ohrožení. Objevují se první nálety na Německo a ty poškodily i budovu lóže s knihami. Ty jsou proto převezeny do několika míst tehdejší říše a mezi nimi je například hrad Houska, zámek Horní Libchava, zámek Mimoň a další. Hlavní část z asi dvou milionů knih končí v Kladsku a část na Hradě Houska.

Zde měla být uložena především okultní literatura na téma alchymie, hypnóza , kabala, věštění, telepatie, nešlo tedy primárně o zednářské tisky. V květnu 1945 už Německo kontrolovalo gigantickou sbírku odhadem 4,5 milionu zednářských knih ze tří tisíc lóží.

České zámky plné knih

Když válka skončila, začaly osvobozené státy řešit, co s nakradeným majetkem uschovaným na řadě lokalit. V červnu 1945 tak Severočeská kulturní komise prostřednictvím svého zaměstnance Josefa Scheybala píše do Prahy, že na zámcích Houska, Falkenburg a Zákupy bylo na konci roku 1944 navezeno velké množství knih. Například v Mimoni je jich údajně až 1,5 milionu. Ne všechny ale musely pocházet ze zednářských lóží.

Do regionu tedy vyráží knihovník z Národní a univerzitní knihovny Miroslav Paťava aby vše zkontroloval. Když rozpečetí sály v Mimoni, najde zde knihy s razítkem Sicherheits-hauptamt SS. Zkontroluje i hrad Housku, kde najde právě knihy zednářských lóžíí. Vše je opět zapečetěno a čeká se na rozhodnutí, co bude s knihami dál. Přibližně v této době se stopa knih poněkud zamotává a popsat přesné putování svazků už není možné.

Kretschmer musel vycházet jen z útržkovitých dokumentů a korespondence. Ke zmatkům přispěla divoká poválečná doba. Na sbírky knih, které se ocitly na území československa, tak působí několik vlivů. Knihy totiž mohly spadat pod Národní kulturní komisi ale i Sběrné suroviny, pod které zase patřil podnik Antikva, který obchodoval se starými tisky. Začíná také repatriace, tedy navrácení knih majitelům. Podle hlášení Národní a univerzitní knihovny bylo na zámcích vytříděno pro původní majitele přibližně 150 tisíc knih.

Počátkem roku 1948 ale zesiluje tlak státu na přebírání zámků, kde byly knihy deponovány. Na jednom z nich měl například vzniknout dům národního zdraví.

Ilustrace ze Sborníku Národního muzea v Praze

„Mládenci to spletli“

Pověřenec Národní kulturní komise Josef Scheybal proto knihy zednářských lóží sváží na zámek Sychrov. V lednu 1949 si například poznamenává. „S odvozem zednářské literatury budu muset počítat, až budu mít možnost dokské skladiště dáti do pořádku. Při převozu na Sychrov mi to mládenci z ministerstva zemědělství spletli a zarovnali. Když to vím, budu zednářství sbírat intenzivněji. Nevěděl jsem, že zednářské lože u nás existují.“

Z dokumentů, které se zachovaly, je tak téměř jisté jen tehdejší umístění knih. „Zednářská literatura. Vzpomínám si, že všechny zabavené zednářské knihovny byly na zámcích Mimoň, Nový Bernštejn, Falkenburg, Houska a odvezla je NUK (Národní univerzitní knihovna, předchůdkyně Národní knihovny). Dublet musí býti mnoho a neškodilo by, kdyby se pražské lóže po tom poohlédly. Bojím se, aby se to v univerzitní knihovně neztratilo,“ píše Scheybal v jednom z dopisů.

Další dokument vztahující se k osudu knih a možná naznačující jejich osud je z června 1949, kdy Národní velká lóže Československá píše žádost o přidělení knih. NUK žádost přeposlala na ministerstvo školství a to nemělo námitky. V odpovědi píše, ať si zednáři sami přijedou a knihy si vyberou.

Sovětská tajná služba a její pátrání

Už o měsíc později ale bere resort toto vyjádření zpět. Tehdejší ministr spravedlnosti Prokop Drtina ruší rozhodnutí s tím, že stát nemůže dávat knihy soukromým společnostem. Později dokonce ministerstvo upozorňuje NUK, že zednářská literatura byla prohlášena za státní kulturní majetek a nelze ji nikomu vydat.Drtina pak NUK doporučuje, aby knihy vybrané Národní velikou loží české republiky zůstaly jako celek ve skladu konfiskátů.

Další stopy vzácných tisků vedou do SSSR. V srpnu 1945 totiž sovětská kontrašpionáž SMERŠ prohledávala zámky zabrané Němci a hledala tajné dokumenty. To už se jí jednou vyplatilo, když v zámku Horní Libchava našla fond francouzské bezpečnostní služby. V roce 1951 tak píše ministerstvo zahraničí Národní a univerzitní knihovně dopis, kde se ptá, zda už sovětské velvyslanectví převzalo 23 tisíc svazků z Mimoně a šest aut knih z Falkenburgu.

Jaké byly další osudy těchto knih, než se dostaly do rezervních fondů Národní knihovny, se můžeme jen dohadovat. Charakteristické pro toto období je totiž přemisťování a míchání těchto „svezených“ a „rozvezených“ knižních fondů. Často bez jakýchkoliv průvodních seznamů či jen záznamů o jejich přemístění.

Najít majitele bude těžké

Podle Národní knihovny ČR jsou knihy z nebohemikální části tzv. Rezervních fondů postupně katalogizovány a popisovány. „V rámci dotazované sbírky zednářské literatury bylo doposud zpracováno a bezpečně uloženo 7871 svazků (jednolistové tisky, dějiny zednářských lóží, ročenky, básnické sbírky atd.). Mezi další zkatalogizované a postupně zpřístupňované dokumenty patří různé typy zahraničních dokumentů, od běžně dostupných románů po dnes již vzácné exempláře tištěné produkce nacistické Třetí říše. Do dnešní doby bylo v rámci projektu a dalších aktivit Národní knihovny ČR zaevidováno téměř 16 000 svazků, přičemž jedním z hlavních kritérií výběru stále zůstávají provenienční znaky, tedy údaje o původních vlastnících těchto knih.“ řekl serveru Lidovky.cz ředitel Odboru správy fondů Národní knihovny ČR Mgr. Tomáš Foltýn.

Všechny záznamy byly zpřístupněny pro veřejnost jak v katalogu Národní knihovny, tak Souborném katalogu České republiky. Badatelům jsou dostupné v souladu s pravidly Národní knihovny ČR a s ohledem na jejich ochranu jen v badatelském režimu, tedy pouze ve specializovaných studovnách. Přesto jsou tyto svazky poprvé po více než 70 letech znovu dostupné zájemcům o jejich studium.

Jednou z nejzajímavějších aktivit spojených s realizací projektu Knihy znovu nalezené financovaného ze zdrojů EHP a Norských fondů je podle Tomáše Foltýna hledání původních vlastníků. Mladými českými historiky a výzkumníky norské nadace Stiftelsen Arkivet byly zpracovány mikropříběhy dvaceti z nich a to z řad soukromých osob i institucí (více zde http://knihyznovunalezene.eu/cs/vlastnici/index.html).

„Hlavní problémy spojené s výzkumem příběhu původních vlastníků jsou časové, neboť jde mnohdy o náročný výzkum v původních zdrojích. Dále je třeba zvážit skutečnost, že některé zajímavé a relevantní archivní fondy nejsou dosud odborně zpracovány, což přes veškerou pomoc pracovníků archivů práci též ztěžuje,“ uvedl Tomáš Foltýn.

Vrátí se knihy majitelům? Záleží, zda o knihách vědí, říká Adam Kretschmer

Adam Kretschmer

Lidovky.cz: Jaký je poslední vývoj při pátrání po původu vzácných knih?
V roce 2015 získala Národní knihovna grant na projekt „Knihy znovu nalezené“, který byl financován z Norských fondů a který byl v květnu tohoto roku úspěšně dokončen. Jedním z úkolů pak byla identifikace původních vlastníků u cca 12 000 knih. Dle závěrečné zprávy bylo i součástí zpracování a identifikace cca 6 000 zednářských knih. Dá se tedy předpokládat, že celkový počet bude 7 032 zednářských knih, z převážně německých zednářských lóží, tak jak bylo již uvedeno při nálezu na hradě Houska v padesátých letech.

Lidovky.cz: Myslíte, že by se mohli původní vlastníci i po tolika letech dožadovat repatriace těchto knih?
Národni knihovna si nechala v rámci projektu vypracovat právní rozbor v jakém postavení vůči právu je tento knižní majetek. Rozbor konstatuje, že současný stav na uvedené hledí jako na německý knižní konfiskát, který je majetkem nyní českého státu.

V případě těchto konkrétních zednářských knih (tedy primárně z vlastnictví německých zednářských lóží) je však situace netak jasná. Konfiskační dekrety a související právní normy v sobě ukrývaly i „právní brzdy“. Tedy vlastník pokud se dozvěděl, že jeho majetek je konfiskován, se mohl cestou organizace která vydala konfiskační dekret domáhat v zákonné lhůtě jeho zrušení. Pokud mu toto nebylo umožněno, mohl se o výrok soudit.

A v čem je tedy pátrání po majitelích v tomto případě komplikovanější?
U těchto zednářských knižních konfiskátů však vlastník nemohl využít svého práva, protože nevěděl, že nacisté mu knihy jako „statně nepřátelské organizaci“ (oficiální výrok ministra vnitra WilhelmaFricka z řijna 1934) odvlekli do Čech na hrad Houska. Proč však k tomuto nepřihlédla i poválečná repatriační komise je otázkou. Zvláště když (a to je všeobecně známo) nebylo nijak řídkou výjimkou, že členy těchto lóží byli i německé židovské elity. Bohužel dle mých informací náš stát nemá při Ministerstvu zahraničí repatriačně-restituční komisi, která by se uvedeným mohla případně zabývat. V těchto případech obrazně řečeno..válka ještě neskončila“.

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...

Mohlo by vás zajímat