V roce 1987 bylo Declanu Ganleymu osmnáct. Přidavač, barman a nakonec poslíček v pojišťovně má nápad a sjedná si kvůli tomu schůzku na obchodním zastupitelství velvyslanectví Sovětského svazu. Sovětští diplomaté jsou irským teenagerem údajně tak oslněni, že ho pozvou na jednání do Moskvy.
V jednadvaceti už pořádá v Londýně konferenci o nových materiálech a hospodářské spolupráci se Sovětským svazem. O rok později je už prý ekonomickým poradcem lotyšské vlády a získává pohádkové bohatství vývozem hliníku a dřeva z Ruska.
Tuto Ganleyho legendu nelze ověřit a vzbuzuje řadu otázek.
Obchodní zastupitelství sovětských velvyslanectví byla v osmdesátých letech všude ve světě bez výjimky obsazena prověřenými kádry KGB. Proč by je nápad sotva středoškolsky vzdělaného irského stavebního dělníka měl zaujmout? Jméno firmy, se kterou prý vyvážel hliník přes Rigu do Rotterdamu, nelze najít. V Lotyšsku si ho nikdo jako poradce vlády nepamatuje.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Novinářům potom tvrdil, že ho jmenoval jistý náměstek a jen na krátkou dobu. I on to ovšem irské televizi RTÉ v listopadu popřel.
Celý zahraniční obchod Sovětského svazu v té době pečlivě kontrolovala KGB a přístavy i organizovaný zločin. Představa, že by dvaadvacetiletý irský středoškolák přijel v roce 1990 do rozpadajícího se Sovětského svazu a bez osobních kontaktů na skutečné insidery privatizace dosáhl úspěchu, hraničí s fantasmagorií. Jedinou institucí postsovětského Ruska, která se na chaos dokázala připravit a vydělala na něm, byla právě KGB.
Teorie, podle které je Declan Ganley nejpozději od roku 1991 jenom bílým koněm legitimizace černých fondů a nástrojem kampaní KGB ve světě, je tedy přinejmenším stejně pravděpodobná jako ta, že dvaadvacetiletý Ir bez znalosti ruštiny přijede do Sovětského svazu a dokáže v zemi zmítané chaosem přes noc zbohatnout a vystavět údajně největší ruský dřevozpracující trust.
Národní dřevařskou společnost prý v roce 1991 osobně založil Declan Ganley, když ovládl dřevařský kombinát v Kipelovu. Podle jeho vlastních výroků pro noviny se tak stalo „s vládní pomocí“. Kipelovo leží něco přes čtyřicet kilometrů na západ od Vologdy (asi pět set kilometrů na sever od Moskvy) a pro cizince bylo dlouho uzavřenou oblastí. Nacházela se u něj totiž obrovská letecká základna strategických a námořních leteckých sil Sovětského svazu.
V roce 1995 už prý Ganley ovládal velký trust, a na rok se prý dokonce stal poradcem vologdské regionální vlády. Z otevřených zdrojů dodnes nelze zjistit jména vedoucích manažerů Národní dřevařské společnosti. V roce 1997 ji Ganley údajně prodal společnosti Rennaisance a podle vlastních slov už v Rusku nepodniká. Podle seznamu akcionářů firmu v roce 2006 ovšem z devadesáti devíti procent ovládala společnost Glenrock Holdings Ltd, registrovaná na Kypru. Podle zjištění irské televize RTÉ ji vlastní – Declan Ganley.
Kdo že bude partnerem?
Možná jde jenom o nepřímé důkazy a všechno je to jenom shoda náhod. Stejně jako smrtelná nehoda Ganleyho blízkého spolupracovníka Liama Lawlora, v Irsku opakovaně obviněného z korupce a vytváření černých politických fondů. Poté co za sebou nechal písemnou výpověď, podle které dostal už v roce 1996 od Ganleyho společnosti třicet tisíc liber na černé politické kampaně, narazil dvaadvacátého října 2005 mercedes, ve kterém jel, čtyřiadvacet kilometrů od Moskvy na rovné Leningradské silnici do betonového sloupu na cestě z letiště Šeremetěvo. Liam Lawlor byl na místě mrtev.
Další z Ganleyho blízkých spolupracovníků, Kosta Trebicka, byl dvanáctého září 2008 podle Reuters nalezen mrtev na polní cestě ve východní Albánii. Krátce předtím pomohl americkým a albánským vyšetřovatelům rozkrýt korupci při nelegálním vývozu čtyřicet let staré čínské munice ze skladů albánské armády přes americkou firmu AEY do Afghánistánu.
Declan Ganley nejprve kategoricky popřel, že by Trebicku vůbec znal. Když byl konfrontován s důkazy, podle kterých byl Trebicka v Albánii dokonce ředitelem jeho investičního fondu, vyšetřovaného pro nelegální finanční operace, řekl, že teprve později zjistil, že Trebicka v Anglo-albánském investičním fondu skutečně pracoval, ale jenom na nízké funkci. Trval však na tom, že se nikdy nesetkali. Trebickova manželka ovšem potvrdila reportérům RTÉ, že se s Ganleym velmi dobře znali, a dokonce spolu cestovali. Ganley byl nedávno usvědčen ze lži i o svém podnikání ve Střední Americe a úřady zjistily, že se deset let při podnikání v zahraničí vydával za Brita.
Pět ze sedmi pracovníků Libertas Institute, který v Irsku vede kampaň proti Lisabonské smlouvě, jsou zaměstnanci pobočky Ganleyho zbrojařské firmy Rivada Networks v irském Galway, a obě instituce mají dokonce společnou telefonní ústřednu. Libertas podle irského ministra pro evropské záležitosti utratil za svoji kampaň v irském referendu dva miliony eur. Hnutí přitom nevykázalo žádné předchozí příjmy a čelí parlamentnímu vyšetřování zdrojů svého financování.
Kdo že bude partnerem Libertas. cz?
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
lidovky.cz
Rozšířenou verzi textu Jana Urbana čtěte na www.lidovky.cz/nazory
