Dnes o etymologii, povinné
ruštině a Faulkově hale Jedním z důsledků konce války byla pro několik generací povinná ruština od čtvrté třídy až do maturity, a to nejmíň dvakrát týdně pořád dokola. Vyvázli jsme z toho lehce poznamenáni, zvětšiny odporem k jazyku, který za to nemůže, zčásti vzpomínkami na nerudné soudružky, které to učily, a někdy kuriózními lingvistickými schopnostmi.
Ty mi zrovna tuhle připomněl štamgast u nás v hospodě pan Mládek, který s pokročilejší hodinou rád prokládá hovor legračními průpovídkami, občas cizojazyčnými a pseudocizojazyčnými. Tato měla dokonce formu dialogu, když na otázku bez adresáta navázala hned odpověď sobě samému: Kdě ty bydláješ? Ja bydláju na vakzále.*
Pan Mládek sice ve skutečnosti na vakzále něbydlájet, ale jeho říkačka výstižně a ve zkratce shrnuje, co jsme si z té mnohaleté jazykové instruktáže odnesli: všechno lze rusky říct jako česky, jen trochu upravíme výslovnost (pamatuji si například jednoho spolužáka, jak hlásil, že letádlo pristálo na letísku) a přidáme pár zvláštních slov, která máme díky neustálému opakování zapamatována na věčné časy. Mezi nimi samozřejmě vakzál. Ano, když se tak zamyslím, bylo to jedno z prvních slovíček, která jsme v učebnicích měli, a patřilo mezi nejfrekventovanější.
V čem je zrovna jeho zvláštnost, nenapadalo samozřejmě tehdy nikoho zkoumat. Ani tématem našich sloupků není etymologie čili výklad původu slov. Ale už dávno jsem chtěl uskutečnit aspoň jeden propagační výlet k této disciplíně a vakzál je k tomu dobrá příležitost. Etymologie totiž zhusta spočívá v přejímání slov mezi jazyky, což je vlastně také jistá forma překládání, jen zrcadlově obráceného – zatímco běžný překlad znamená výměnu prostředku, kterým je popsána jedna a tatáž skutečnost, tady jeden a tentýž prostředek popisuje občas jinou skutečnost. Dalo by se to nazývat třeba i metaforickým překládáním. Zrovna z televize zase slyším, že za nás hraje hokej nějaký matador. Původně (tj. španělsky) je ovšem matador zabiják či vražedník neboli ten, kdo usmrcuje. Býka, mimo jiné. Pěkný příklad takového procesu.
Ale zpátky k vakzálu, je to s ním zajímavé. Ruská honorace přitáhla toto slovo z angličtiny jako Vauxhall, což byl a dosud je místní název v Londýně (sám již dříve zkreslený, snad ze staršího Faulke’s Hall). Začátkem 19. století byl tamější park Vauxhall Gardens zábavním areálem s atrakcemi pro bohaté a zbohatlé. No a první železnici v Rusku postavili roku 1837 z Petrohradu do Pavlovska, kde se v podobném zábavním parku scházely soudobé celebrity ruské. Přímo na konečné tam tehdy otevřeli i nový hudební pavilon, který na počest londýnského vzoru nazvali Vauxhall, jen to vyslovovali po svém. A protože to zároveň bylo nádraží – a předchůdce ostatních v Rusku – uchytilo se to jméno jako obecné označení nádražních budov.
Jak vidno, dnešní pojmenovávání mondénních zařízení po anglicku není taková novinka, jak by se zdálo. Malá změna nastala leda v tom, že zrovna na vakzálech se dnes smetánka příliš neschází. Ba může to dopadat tak, jak se zpívá v jedné písničce: Kdosi mi drogy podal v Brně na vakzále, hned mi je aplikoval, i pro pána krále.
* Pozn. pro případné nepoznamenané čtenáře: Bydláju a bydláješ jsou nesmyslná slovesa, ale s typickými ruskými koncovkami, vakzál znamená nádraží.
Původně (tj. španělsky) je ovšem matador zabiják či vražedník neboli ten, kdo usmrcuje. Býka, mimo jiné.
O autorovi| Jan Mattuš, překladatel
