To by neměl být problém. Alespoň tak se tvářil v pondělí lídr jihomoravské ODS Milan Venclík na otázku, zda poskytnou kompletní seznam stranických sponzorů za posledních deset let. Měl za sebou další z ne právě příjemných vystoupení k nahrávce, v níž podnikatel Přemysl Veselý a senátor ODS Vlastimil Sehnal mluví o 1,5 procentu, které prý v Brně za získané zakázky odváděly stavební firmy šéfům ODS.
Ale problém to asi byl, jak se ukázalo. „Vzhledem k délce období, za které má být seznam dodán. Vás prosím o strpení. Rozhodně Vám co nejdříve sdělím termín, do kterého jsem schopen materiál předložit,“ napsal o den později regionální manažer strany Pavel Zbožínek. A o další den později již s odkazem na ochranu osobních údajů dárců oznámil, že seznam nemůže poskytnout. Doporučil výroční zprávu strany uloženou v Poslanecké sněmovně. Ta ale takové období a v takové struktuře nemůže ukázat.
Ponechme stranou, že i kdyby měl diskutovaný záznam pravdu, rozhodně by výpis neukázal peníze, které šly „bokem“, pěkně z ruky do ruky. Opomiňme i to, že pokud by strana skutečně chtěla fungovat transparentně, může být sama o své vůli ochotna přijímat dary jen a jen od těch, kteří souhlasí se zveřejněním svých údajů.
Můžeme ale dumat nad tím, co by takový desetiletý či třeba ještě delší přehled ukázal třeba v porovnáním s dalšími údaji. Měnily se příjmy strany podle toho, jak se střídali lidé na radnici a „preferované“ stavební firmy? Jak často která z nich přispěla do rozpočtu strany, ať už z pokladny firmy či z peněženek manažerů?
Kde jsou doby, kdy velkou část stavebních zakázek v Brně obstarával Stavex, kdy stavbám kralovala firma Vymyslicky? Dnes je v obchodním rejstříku u jejich názvu poznámka „v konkurzu“. Zakázky začali získávat další. Unistav, IMOS, ŽS, nověji třeba právě Veselý či DIS. Opravdu ani jejich majitelé nepocítili nikdy potřebu dát politikům najevo, že jsou za zakázky vděční?
„Hlavně nás necitujte,“ tvrdí většina podnikatelů. Oni své dary politickým stranám ze zákona zveřejňovat nemusí, oni dělají vše pro to, aby prosperovali. Měli by tak mít čisté svědomí. Neměli by také oni ve vlastním zájmu říci, komu, kdy a kolik dali, protože to zajisté řádně zanesli do svého účetnictví?
Jenomže i v tom může být háček. Kdyby dárci i příjemci zveřejnili své peníze, mohl by vzniknout nebezpečný precedens. Politici by si mohli závidět, navíc by mohli zjistit, že některé firmy oznámily peníze, které účetnictvím stran neprošly. A firmy totéž. Taky bychom možná zjistili, že strany dostaly peníze, které pro změnu nemají protiklad v účetnictví podniků.
Naše právo se řídí zákazem retroaktivity, nepočítá s tím, že by zákony mohly platit zpětně. V tomto případě je to docela škoda. Kdyby poctiví politici našli odvahu a zveřejnili nejen příjmy svých stran, ale přinutili k tomu i podniky, byla by to dost velká show. Veliký rébus o desítkách a stovkách milionů. Tedy alespoň těch oficiálních.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce.
O autorovi| MILOŠ ŠENKÝŘ redaktor LN
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
