Dnes o volbách do Evropského parlamentu Asi před dvěma týdny jsem ve schránce mezi upoutávkou na akční slevy jednoho supermarketu a reklamou na trvalé nízké ceny jistého hypermarketu objevil fádní šedozelenou obálku s hlasovacími lístky. Obávám se, že nejsem sám, koho podobná pohroma postihla.
Den před volbou to již nešlo odkládat. Otevřel jsem zásilku a začal číst. Zde je recenze pozoruhodného dílka o 33 stranách, vytištěného na špatném papíře a bez ilustrací.
Hned od první strany bije do očí zajímavý fenomén: Češi mají akademické tituly opravdu rádi. A to i takové, kterými se normální lidé moc nechlubí, jako Ing., či dokonce Bc. S výjimkou stran č. 3 a 28, které tituly důsledně neuvádějí, se lidé bez titulů nalézají většinou až na nevolitelných místech. Kromě jedné extrémně pravicové strany (31), která se zřejmě snaží přiblížit svým voličům.
Již na druhé straně najdeme empirický doklad Michelsova železného zákona oligarchie: zdá se, že všichni dosavadní poslanci Evropského parlamentu kandidují znovu.
Na straně 6 si potvrdíme, že Češi dokážou z ničeho udělat divy. Jedna parta vykuků přišla na to, že volební lístek lze efektním trikem proměnit v reklamní leták - stačí program strany vydávat za její název. Obávám se ovšem, že prezentované teze zaujmou pouze psychiatry.
Na straně 8 je tisková chyba: vypadl kandidát č. 7. Posléze objevuji podobné chyby ještě na straně 13, 18 a 33. Nebo že by se vrátila cenzura?
Na straně 9 se pokouším vcítit do kůže kandidátů na nevolitelných místech. Co je vede k tomu, že se nechají napsat jako stafáž na poslední či předposlední místo kandidátky? Je to odrazový můstek k lepší pozici příště? Položka do životopisu? Přemluvili je kamarádi? Bc. Lenka Holečková, administrativní pracovnice, to je pro mě skutečná hrdinka voleb, žena, jejíž duše mě opravdu zajímá. Škoda že nejsem šéfredaktor, hned bych za ní vyslal naše nejlepší lidi.
Strany 11, 26 a 30 jsou zelené. Kdo by to byl řekl, že jich bude tolik.
Strana 20 je první, která mě skutečně zaujme. Kdo čte naši přílohu, ví, že dobrovolní hasiči jsou základ státu. Bohužel internetový odkaz, který hnutí na jejich podporu uvádí, v mém prohlížeči nefunguje. Škoda.
Na straně 22 objevuji prvního kandidáta, kterého znám letmo osobně. Mám pocit, že jsem ho přistihl ve dveřích sexshopu a z rozpaků rychle otáčím. Bohužel dalších 11 stran je stejně nudných a dílu chybí pointa. Pokud za ni nepovažujeme to, že strana, která myslí na vítězství, je poslední.
Tyto volby jsou pro mě dost osobní. Téměř přesně před dvaceti lety jsem získal volební právo. Danajský dar se změnil po několika měsících ve skutečnou svobodu volby. Do rozpadu státu jsem volil většinou s nadšením ty, jejichž program mi nejvíce konvenoval. Pak jsem dával hlas stranám, o nichž jsem si myslel, že jsou nejmenší zlo. Dnes mě ale podobné úvahy uvádějí na scestí. Kdo představuje v naší politice v Evropské unii menší zlo? Latentně euroskeptická strana, za niž kandidují zpochybňovači globálního oteplování, nebo strana, která destabilizovala zemi uprostřed předsednictví? Nemohu se zbavit dojmu, že podstatné jméno od slovesa volit je vůl. Nedělají z nás politické strany tak trochu voly?
Bc. Lenka Holečková, administrativní pracovnice, to je pro mě skutečná hrdinka voleb, žena, jejíž duše mě zajímá
O autorovi| Petr Zídek redaktor Orientace
