Profesor Václav Hořejší míní, že Bůh může být „ztotožněn s obdivuhodným a smysluplným řádem světa“. Nevím, kde bere jistotu, že řád světa je smysluplný. Vždyť evoluční biologové nás učí, že zdánlivá účelnost přírody není účelná, ale jde o náhodné procesy a přírodní výběr, a fyzikové nás učí, že vznik vesmíru byl úžasnou směsicí náhodných procesů, kdy se elementární částice zrodily z -ničeho. Anebo je stvořil (ať z něčeho, nebo z ničeho) Bůh? A ten tu (kde?) byl odjakživa? Je-li Bůh jakýsi obecný „řád světa“ (nebo chceme-li naopak jeho „chaos“), mohl by to být i „mravní zákon v nás“ a koneckonců cokoli dostatečně obecného, neurčitého a mlhavého. Jaký pak má ale slovo „Bůh“ smysl? Ve Wikipedii jsem nalezl německý text o Bohu, v němž se konstatuje, že náboženská věda se dosud příliš nevěnovala otázce, za jakých okolností lze nějakou entitu zařadit pod pojem Bůh.
Z hlediska religiózního pohledu na svět ovšem „Deus“, „Bůh“, nepochybně je především ten, kdo „stvořil nebe a zemi“, jak stojí v bibli (In principio creavit Deus caelum et terram.), jakkoli ji nemusíme brát doslova. Pan profesor Hořejší píše, že na biblické texty se musíme dívat podobně jako na geniální umělecká díla. Avšak to patrně myslí jen na nás, kteří se nemodlíme. Zda je bible z té či oné části pravdivá, je prý vedlejší, podstatné je, že „člověk nezbytně potřebuje náboženství“. Tomu nerozumím: potřebují náboženství i ateisté? Aniž o tom vědí? Anebo snad jsou ateisté ve skutečnosti „stydliví teisté“? Nelze vyloučit, že mnozí „polověřící“, již existenci „Boha“ nevylučují a snad věří v ono jakési neurčité cosi, co vládne našim osudům, se v hloubi duše obávají, aby těmi pravými, skutečnými, modlícími se věřícími nebyli shledáni bytostmi bez duše, bez citu a snad i bez (toho pravého) rozumu.
Jiří Trávníček nazývá Tomáše Hříbka svévolně a zlovolně hochštaplerem (zatímco Hříbek mluví slušně o „výstřednosti“ jistých filozofů) a polemizuje s názorem, že i Hitler byl křesťan. Myslím, že není podstatné, zda Hitler nějak manipuloval s křesťanstvím či katolictvím, a že není podstatné ani to, že nacisti vzývali Boha známými slovy Gott mit uns. Podstatné je myslím to, že pokud katolíci po celou historii evropské civilizace nenáviděli Židy, nebyl zřejmě Žid bližním jejich.
Pokud nemiluji hledání hranic ani hledání jakýchkoli systémů objasnitelných lidským rozumem a popsatelných lidským jazykem nebo vyjádřitelných matematicky, je velmi snadné a nepříliš odvážné horovat pro ono „neurčité cosi“ a eventuálně i toto „cosi“ nazývat (patrně pro uspokojení těch skutečných věřících) „Bůh“.
Potřebují náboženství i ateisté? Aniž o tom vědí? Anebo snad jsou ateisté ve skutečnosti „stydliví teisté“?
O autorovi| FRANTIŠEK ŠTÍCHA, lingvista
