Lístky vypadaly důvěryhodně, až na cenu, která zněla na deset euro. Někteří odborníci nechtěli věřit, že je to možné, že by byl Slovenský fotbalový svaz tak hloupý a prodával lístky na zápas roku za zlomek v Evropě obvyklé ceny. Jenomže Slovensko je Slovensko a když je oficiální cena tak malá, tak si možná pár těch, kteří se dostanou k většímu množství lístků, přijde při prodeji pod rukou na víc peněz.
Se dvěma trochu divnými lístky a dvanáctiletým synem jsem do Bratislavy vyrazil. Slovenské noviny varovaly, že v osm, půl hodiny před utkáním, se stadion na Tehelném poli z bezpečnostních důvodů zavře. Když jsem viděl v půl osmé obrovský dav před vchodem, začal jsem se obávat, že nakonec, i kdyby lístky byly pravé, zápas neuvidíme. Po drsných strkanicích jsme pět minut před osmou byli za branou a jestli ji v osm opravdu zavřeli, nevím. Vyrazili jsme totiž k naší tribuně, protože jsem tušil, že zmatek a chaos před branou bude i na stadionu. Byl. „Tam vás nepustím, tam je to už plné,“ řekla rezolutně ochranka u vchodu a lístky nám byly houby platné. Naštěstí o tři vchody vedle už bylo lépe a jako zázrakem byla naše místa volná.
Na rozdíl od dubnového utkání v Praze jsme měli štěstí, žádný opilý polointeligent, který by v našem okolí rozpoutával vášně, neseděl. A docela příjemným pocitem bylo, jak se Slováci na tribuně českých fotbalistů od počátku báli. Během úvodního závaru ani nedýchali a když se slovenským fotbalistům podařilo dát hodně desítek minut před koncem vedoucí gól, tak se za námi ozývaly zoufalé výkřiky: „Pískej konec“. S přibývajícími minutami rostly vášně, na brankáře Čecha pokřikovali „tankisto jeden zaje....“, Koller byl častován „starým psem“. Naopak úsměv vyvolal pokřik „Kdo neskáče, není Slovák...“, po němž dostal k demolici směřující stadion zatěžkávací zkoušku v podobě dvaceti, nebo spíše třiceti tisíc poskakujících Slováků. Po vyrovnávacím gólu Čechů už Slováci v hledišti jen trnuli. Výkřiků „pískej konec“ přibývalo.
Na konci se radovali všichni. Nás, dva Čechy v moři slovenské tribuny, nebili, jen nám důrazně ukazovali, ať koukáme mazat pryč. Ještě, že Češi nevyhráli.
O utkání čtěte na stránkách 24 a 25
O autorovi| Luboš Palata, Redaktor LN
