Několik zajímavých zpráv přinesly v minulých dnech
agentury ze zahraničí. Tak například soud v Kolíně nad Rýnem se zabýval žalobou gymnaziální učitelky, která tvrdí, že jsou porušována její osobnostní práva. Žáci ji totiž prostřednictvím specializovaného internetového portálu spickmich.de veřejně známkují. Výhrady mají i další učitelé, u jejichž jmen se na internetu objevují čtyřky a pětky.
Zrušení portálu však soud nenařídil. Známkování pedagogů je podle něj v souladu se základním právem na vyjadřování názoru a právo osobnosti není pošlapáno, pokud kritika není hanobící.
Obhájci kantorky údajně zvažují, že věc poženou až k nejvyššímu nebo dokonce ústavnímu soudu a za pedagožku se postavily také učitelské odbory.
Někteří učitelé jdou ale jinou cestou. Například nejmenovaný bavorský fyzikář zavedl se svými žáky o tom, co jim na něm vadí, debatu a z průměrné známky 4,8 si polepšil na přijatelnou trojku.
Agentura AFP přinesla zase zprávu, že vedení dvou lyceí v americkém státě Georgia se rozhodla platit s pomocí soukromé nadace nejhorším žákům osm dolarů za hodinu, kterou budou ochotni strávit na doučování. Dalších 125 dolarů mohou pak tito žáci získat, pokud budou mít z matematiky a z přírodovědných předmětů známku nejhůře B, tedy průměrnou.
Přitom peníze nedostane každý, kdo chodí na doučování (doučovací hodiny prý totiž většinou navštěvují žáci, kteří to moc nepotřebují), ale jen ti opravdu nejhorší, co fakt neumějí skoro nic. Předpokládám, že fixlování či nedovolený doping se budou trestat stejně tvrdě jako v každé jiné soutěži.
Motivaci peněžitou odměnou zkoušejí i ve španělském městečku Noblejas . Tamní starosta rozhodl, že radnice bude platit jedno euro rodičům, kteří donutí své děti, aby strávily hodinu v místní knihovně. VČesku padělal jednatel jednoho soukromého gymnázia vysvědčení, aby na něm dcera sponzora neměla čtyřku. To dřív nebývalo, povzdechnou si možná někteří, ale nebudou mít tak docela pravdu. Dobře si pamatuju, jak se mi jedna sousedka v osmdesátých letech divila, proč nechám dát klukovi na vysvědčení trojku, když mu to může zkazit přijetí na střední školu. Na moje rezignované sdělení, že už se s tím nedá nic dělat, protože vysvědčení je napsané, se jen usmála. „To se dá přece přepsat,“ poučila mne a z přátelství vysvětlila, jak se taky po konferenci dozvěděla, že bude mít její dcera trojku z matematiky, a šla za výchovnou poradkyní, která požádala matematikářku, aby věc přehodnotila, Neptala jsem se, proč to ta výchovná poradkyně udělala... Dobře jsem totiž věděla, že má poruchové auto a manžel sousedky pracuje v autoservisu. Už tehdy jsem pochopila, že vzdělání je zboží a podléhá směně. Jen mít za co směňovat.
Poslanci minulý týden schválili novelu školského zákona, která ruší přijímací řízení mezi prvním a druhým stupněm víceletých gymnázií. Tato povinnost byla v platnosti jen dva roky a i když měla jistou logiku, komplikovala prý gymnáziím život a gymnazisty znervózňovala. Už nebude. Kdo se dostane na gymnázium v jedenácti, dvanácti letech, měl by tam, pokud zrovna nepropadá, vydržet až do maturity. Komu by se neulevilo!
O autorovi| Radka Kvačková, radka.kvackova@lidovky.cz
