Co může dělat ministr, jehož klíčový reformní projekt premiér ve sněmovně bez jakýchkoli předběžných konzultací zastaví? Podat demisi, nebo sklapnout patky. Tomáš Julínek zvolí variantu b - ohlásil dvourychlostní reformu.
Julínkův reformně úspěšnější kolega, slovenský ministr zdravotnictví Rudolf Zajac, musel čelit tlaku daleko většímu. Jeho zákony například vrátilo do parlamentu prezidentovo veto. Jenže za Zajacem pevně stál premiér Mikuláš Dzurinda. Svého ministra bezvýhradně hájil bez ohledu na skutečnost, že nebyl z jeho strany. A to měl Dzurinda čtyřčlennou koalici a vláda se kácela častěji než ta naše.
Reformní ministr reformu neprosadil, měl by tedy být vyměněn. Jenže kým a za koho? Cožpak premiér sežene odhodlaného reformátora v situaci, kdy předchozího potopil? Pro zachování důvěryhodnosti a „reformního étosu“ by Topolánek musel vyměnit sám sebe. Jinak je to vzkaz opozici: Vyhráli jste, už nic neuděláme.
