Z českého strojírenského průmyslu jsou slyšet hlasy, že by bylo dobré, kdyby Temelín dostavěli Rusové. Je známo, že kromě rusko-českého holdingu Škoda JS/Atomstrojexport se o obří zakázku ucházejí ještě francouzská Areva a americký Westinghouse. Podle českých strojařů o ně ale obě západní firmy projevují menší až nijaký zájem. Z toho plyne, že Američané by si zbylé dva bloky z větší části a Francouzi možná úplně postavili sami.
Pustit ze zřetele zájmy strojírenského sektoru by vláda při výběru konsorcia asi neměla, už proto ne, že třeba taková Areva v případě vítězství pravděpodobně taky asi bude čelit předpokladu francouzské vlády, že bude zadávat domů. Přesto jsou tyto ohlášky českých firem v čele se strojírenským holdingem Vítkovice nemístné.
Podnikatelé totiž předbíhají politiky v oblasti, kde by politika měla dbát na svůj naprostý primát. Nepřímo tím vytvářejí očekávání tisíců zajištěných nebo nově vzniklých pracovních míst. Až bude vláda vybírat, bude těmto vybuzeným očekáváním muset nějak čelit a chtě nechtě je brát do úvahy. Svým způsobem se ocitne v pozici československých politiků, kteří se v roce 1991 propracovávali k poznání, že je žádoucí přibližovat se k NATO, a do toho se z Moskvy vrátil Vladimír Mečiar s oznámením, že dohodl „práci pro 100 tisíc dělníků“.
Pokud se má v JETE prostavět několik set miliard korun, může to při ruské praxi provázanosti velkého průmyslu s Kremlem a české praxi „fíček“ a provizí znamenat, že Atomstrojexport uvolní tolik peněz, že si za ně bude moci koupit celou politickou scénu odleva doprava. Českým strojařům přejeme zdar, v tomto případě jsou ale evidentně důležitější jiná hlediska - především zachování elementární nezávislosti české politiky.
