ODPOSLECHY Do sprchy jsem se nevešel. Touha po čajovém obřadu s rumem. Drobné potíže. Vše řeším.“ Na novém albu převzal básník a herec Radomil Uhlíř texty z esemesek, které buď poslal, nebo dostal. Širší publikum ho poznalo jako traktoristu z Pražské pětky: „Pavle, kdo za tebe zorá?“ pípala na něj tehdy výchovně Jana Hanáková. Režiséři Vorel, Marhoul a Nikolaev ho nepochybně obsazují proto, že do role přináší kus sebe: valivou nekompromisnost básníka, ale i melancholii a nenaplněnost jak z Oblomova. S tím souvisí i titul novinky jeho Kvartetu dr. Konopného: V kokonu svršků sám v lůžku.
Uhlíře nikdy nebudou poslouchat příznivci Petra Muka, a přece, stejně jako těm nejupravenějším seladonům mu jde o čistou krásu. Snoubí se v něm vzdělání s pořádnou porcí něčeho syrového a neurvalého, pivní odér hostince U vystřelenýho oka a buddhistické zkazky z rýžového pole. „Pobliju, či nepobliju? Toť otázka, kterou jen Mistr zodpoví.“ Uhlířovy performance jsou bilancujícími zastávkami v hledání nezmršeného koutu světa, kde by mu rozuměli. „Jdem fibrilovat své arytmie k Sadu. Snad naleznu dnes článek o české operní avantgardě od kritičky Věry Drápelové. Takové ženy však nocí se svým štětináčem nechodí.“ (Věro, nezanevřete prosím na anarchistu Radomila, koneckonců octnout se v jeho textu znamená mít stvrzenu pozici klasičky!) Kéž by z každého leadra kapely vyzařovalo tak jasné určení směru jako z Uhlíře! Spoluhráči od něj nedostávají noty, jen atmosféru. A přece kytara Joea Karafiáta a saxofon Jana Štolby dobře vidí, že v jamování je třeba kombinovat hledání a přesnost, něco nového a záblesky z kulturní paměti.
Čechy nikdy nepřekypovaly kuráží k improvizaci, navíc nežánrové. U nás se radši dodržují pravidla. V tomhle směru je album Kvartetu dr. Konopného (vydala Guerilla) suverénní a silné. Odmítá si zúžit svobodný prostor – jako sám Radomil Uhlíř. V těchhle dnech je v nemocnici se srdcem. Přejeme brzké uzdravení: za některé nepřátele průměrnosti jejich rýžové pole nikdo druhý nezorá.
O autorovi| Pavel Klusák, hudební publicista
