Sociální demokraté se ocitli pod vaječnou palbou. Intenzivně se snaží najít a označit viníky bezprecedentních incidentů, které provázejí jejich poslední předvolební mítinky.
Podle předsedy sociálních demokratů Jiřího Paroubka stojí za slepičími extempore střídavě Ivan Langer, vedení občanských demokratů, případně alespoň příznivci této konkurenční strany.
Udělal jsem si pro sebe takovou malou analýzu dění na české politické scéně za posledních několik let a dospěl jsem k názoru, že za vzniklou vajíčkovou šlamastyku nemůže nikdo z výše jmenovaných, ale – předseda Paroubek promine – předseda Paroubek.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
To on a jeho nejbližší spolupracovníci vnesli do české politiky agresivitu, neúctu, až pohrdání k oponentům, jinak smýšlející veřejnosti, ba dokonce i k zákonům, které jim nehrají do politických karet. Dryáčnický politický styl se jim teď vrací jako vaječný bumerang. Terčem z největších je logicky předseda sám. Mnoha podivnými kroky a výroky si proti sobě popudil evidentně početnou část veřejnosti, především té mladé, dnes s chutí házející. Počínaje CzechTekem 2005, přes už pověstný povolební projev v červnu 2006 až po současné výroky zesměšňující a bagatelizující protesty a jejich aktéry. Žádný jiný český politik (snad s výjimkou předsedovy pravé ruky Davida Ratha a před časem republikána Miroslava Sládka – jak příznačné!) se nestal objektem tolika spontánních výsměšných, až dehonestujících akcí. Ani ve světě bychom takových politiků nenašli mnoho.
A kdo vlastně jsou skuteční vrhači? Aktivisté (jak je včera označily Lidové noviny)? Na nějaký „aktivismus“ v novinách vyfocení mládežníci skutečně nevypadali. Političtí odpůrci? K smíchu. Vandalové, agresoři, rozvraceči demokracie? Nesmysl.
To, co zpočátku bylo činem několika Paroubkem znechucených jednotlivců, se změnilo ve fenomén, v zábavu, ve sport. Protestní akce se nerodí v myších hlavách na stranických sekretariátech, ale na komunitních internetových serverech. Přijít si hodit vejcem na „nenáviděného Jirku“ si nickové domlouvají stejně jako sobotní hospodu nebo večerní florbal. A že jich je během pár dnů tolik, svědčí o dvou věcech: že Jiří Paroubek je skutečně mezi touto vrstvou obyvatelstva krajně nepopulární osoba a že dát mu to najevo touto formou je zároveň i adrenalinová záležitost, protože jde i o nevyhlášený souboj s jeho ochrankou (co ale vlastně vůbec není ochranka), potažmo s policií.
Nicméně fakt je, že středeční metaná na pražském Andělu už poněkud přerostla rozměr nevinné „lidové zábavy“ (byť sám JP o sobě s oblibou tvrdí, že má k lidu blízko a pro jeho zábavy pochopení – pánové, kdo z vás to má?). Dokonce i z Hradu se zvedl prst mravokárce, zděšeného „projevy nenávisti a netolerance“. Prý se jedná o bezprostřední útok na elementární principy demokracie.
Pan prezident si možná nevšiml, že je to především Jiří Paroubek, kdo svým politickým stylem od začátku útočí na demokratické principy. Kdo je ochoten se kvůli uchvácení moci spojit s komunisty i s Marťany (zajímavé ovšem je, že když se nedávno objevili na jeho mítinku, nechal je vyvést), kdo osočuje své politické protivníky a kdo absenci politických vizí nahrazuje bezbřehým populismem a arogancí. Že je to ČSSD, která zcela otevřeně obchází, či přímo porušuje platné zákony (ten o zdravotnických poplatcích nebo za časů nucené správy ten o Všeobecné zdravotní pojišťovně), čímž dává negativní příklad veřejnosti. Že je to Jiří Paroubek, který se stýká s pochybnými lidmi typu Kočka a Ďuričko (a teprve když se něco semele, tvrdí, že je vlastně vůbec nezná). Možná by si pan prezident měl přečíst na www.psp.cz nějaký (prakticky libovolný) stenozáznam projevu Davida Ratha, aby zjistil, kdo v české politice šíří netoleranci, až nenávist a vrací nás někam do dob sládkovců. Zakažme slepicím snášet Další velké Paroubkovo minus minimálně u vnímavější části veřejnosti je, že do české politiky přivedl lidi typu Davida Ratha, Michala Haška či Vladimíra Drymla, kteří se slovy a často ani činy neštítí snad téměř ničeho. Mimochodem – víte, jaké by bylo typicky rathovské řešení současné vajíčkové krize? Prostě by středočeským slepicím zakázal snášet!
Kdo s čím zachází, s tím také schází, říkaly naše babičky. Komunisté pro tento případ měli za neblahých dob své absolutistické vlády jedno propagandistické heslo, kterým hrozili kapitalistům a imperialistům přes západní hranici: Kdo seje vítr, sklízí bouři. Jiří Paroubek vítr zasel… a teď sklízí vajíčka.
O autorovi| PETR KUČERA, novinář
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
