Středa 8. května 2024, Den vítězství
130 let

Lidovky.cz

Kdy se Evropané obrátili od štik ke sleďům

Česko

Stará náboženství ze zvířecích kostí věštila budoucnost, archeologové teď z rybích kostí čtou minulost - ale takovou, která se nápadně podobá naší přítomnosti. Archeolog James Barnett z univerzity v Cambridge s kolegy zkoumali rybí pozůstatky z řady nalezišť v severní Evropě. Nálezy zbytků šupinaté potravy našich předků na většině těchto míst nejsou nic výjimečného.

Méně často už se ale v rybích nálezech přehrabují odborníci tak podrobně jako Barnett s kolegy. „Není to žádná velká věda,“ řekl britský archeolog pro BBC, „prostě jsme srovnávali zastoupení jednotlivých druhů.“ Objevili samozřejmě celkem drobné místní odlišnosti, ale také se objevily poněkud překvapivé společné trendy.

Rybám půst nesvědčil „Na konci prvního tisíciletí je patrný podivuhodný posun v jídelníčku, a to od sladkovodních druhů k mořským,“ pokračoval Barnett. Stále častěji se objevují typicky mořské ryby jako tresky nebo sledi. Postupně tak vznikal průmysl, který uspokojoval velmi podstatnou část potravinových nároků obyvatel nejen přímořských států, ale i velké části vnitrozemské Evropy.

Jednou z příčin velké konzumace ryb ve středověku byly předpisy křesťanské církve. Ryby se mohly jíst nejen během čtyřiceti dní půstu, ale také v pátek a o hlavních svátečních dnech. Ty ovšem platily už od 8. století, a tak nevysvětlují náhlou „módu“ zvýšené konzumace mořských ryb.

Klapající mlýny, nebo sítě?

Nejspíš prostě nebylo zbytí, domnívá se Barnett. Lidé po mořských rybách sáhli proto, že ve sladkých vodách už jich bylo málo. Dokládají to podle Barnetta nálezy z míst, kde se při archeologické práci našlo velké množství rybích pozůstatků z různých časových období. „Při podrobném zkoumání je vidět, že pojídané ryby se před rokem 1000 postupně zmenšovaly,“ řekl Barnett BBC. To je situace velmi podobná situaci z posledních desetiletí, kdy mořské populace čelí narůstajícímu odlovu.

Barnett s kolegy také uvažují, že úbytek ryb mohla způsobit změna prostředí. Lidské stavby (především mlýny) zásadně proměnily většinu evropských řečišť. Oba faktory mohly působit i najednou.

Po roce 1000 také došlo k rychlému nárůstu evropského obyvatelstva, spojeného s kolonizováním evropské divočiny.

„Patrně tak došlo k velkému nárůstu poptávky, kterou stávající nabídka nemohla uspokojit,“ říká Barnett. Lidé obrátili svou pozornost především k severnímu Atlantiku, ve kterém našli loviště, která vydržela až téměř do konce 20. století.

Ale protože Barnett s kolegy neví, jak se z rybích kostí čte budoucnost, kam zamíří dnešní lodě, zatím nikdo netuší.

Autor: