Chcete se ubezpečit, že nemáme posílat vojáky na zahraniční mise? Že Západ v Afghánistánu a Iráku jen rozdmychává chaos a krveprolití? Že se chová v lepším případě jako hrdlořezové, které chce vymýtit, v horším případě ještě brutálněji? Stačí se podívat na server WikiLeaks. Neodhaluje něco, co bychom nevěděli, neprolamuje tabu. Ale své zprávy z bojišť dávkuje v tak zdrcující úplnosti, že si slušný člověk odplivne. Tohleto jsme chtěli?
Ať to zní jakkoliv cynicky, je třeba říci jednu věc. Kdokoliv se odhodlá jít do války, musí počítat s tím, že „tohleto“ se stane. Tisíckrát můžeme „tohleto“ nechtít, bojovat s tím pomocí armádní výchovy, vojenských či civilních soudů, ale válka prostě byla, je a bude velmi nepěknou věcí. Pokrok zaznamenáváme jen jeden: v době, kdy jsme neznali války v přímém přenosu, internet a YouTube, jsme „tohleto“ v tak zdrcující dokumentárnosti neviděli.
Zkuste si představit tuto technologii a západní reakce na ni před sedmdesáti lety. Co by se stalo? Možná by druhá světová válka nevedla k porážce Německa ani Japonska a k tribunálům v Norimberku ani Tokiu. Možná bychom místo toho viděli tribunály s maršálem RAF Harrisem (za kobercové nálety na německá města), s americkým prezidentem Trumanem (za Hirošimu) či Edvardem Benešem (za přípravu genocidy sudetských Němců). Že Osvětim hrozila něčím systematičtějším? To byste ale na tehdejším YouTube neviděli. Stejně jako vám dnes WikiLeaks neukáže Saddámem zplynované irácké Kurdy či íránské vojáky dodnes umírající na následky Saddámem použitých bojových plynů. Před dvaceti lety, za první války v Zálivu, se říkalo, že kdyby měl Hitler CNN, vyhrál by druhou světovou válku. Dnes to můžeme rozšířit o WikiLeaks.
